Karel Čapek
R.U.R.
(Rossum´s Universal Robots)
Kolektivní drama o vstupní komedii a třech
dějstvích
OSOBY
|
| Harry Domin
| centrální ředitel Rossumových Univerzálních Robotů
|
| Inž. Fabry
| generální technický ředitel R.U.R.
|
| Dr. Gall
| přednosta fyziologického a výzkumného oddělení R.U.R.
|
| Dr. Hallemeier
| přednosta ústavu pro psychologii a výchovu robotů
R.U.R
|
| Konzul Busman
| generální komerční ředitel R.U.R.
|
| Stavitel Alquist
| šéf staveb R.U.R.
|
| Helena Gloryová
|
|
| Nána
| její chůva
|
| Marius
| Robot
|
| Sulla
| Robotka
|
| Radius
| Robot
|
| Damon
| Robot
|
| 1. Robot
|
|
| 2. Robot
|
|
| 3. Robot
|
|
| 4. Robot
|
|
| Primus
| Robot
|
| Helena
| Robotka
|
|
| Robotský sluha
|
|
| a četní Roboti
|
|
|
|
| Domin
| v předehře asi osmatřicetiletý, vysoký, oholený
|
| Fabry
| rovněž oholený, plavý, vážné a jemné tváře
|
| Dr. Gall
| drobný, živý, snědý, s černým knírem
|
| Hallemeier
| ohromný, hřmotný, se zrzavým anglickým knírem a zrzavým kartáčem
vlasů
|
| Busman
| tlustý, plešatý, krátkozraký žid
|
| Alquist
| starší než ostatní, nedbale oblečený, dlouhých, prošedivělých
vlasů a vousů
|
| Helena
| velmi elegantní
|
|
|
|
|
| Ve vlastní hře všichni o deset let starší.
|
|
|
|
|
| Roboti v předehře oblečeni jako lidé. Jsou úsečná v
pohybech i výslovnosti, bezvýrazných tváří, upřeného pohledu. Ve
vlastní hře mají plátěné blůzy v pasu stažené řemenem a na prsou
mosazné číslo.
|
|
|
|
|
| Po předehře a druhém aktu přestávka.
|
|
|
|
Předehra
|
|
|
|
|
| Ústřední kancelář továrny Rossum s Universal Robots.
Vpravo vchod. Okny v průčelní stěně pohled na nekonečné řady
továrních budov. Vlevo další ředitelské místnosti.
|
|
|
|
| Domin
| (sedí u velikého amerického psacího stolu v otáčecím
křesle. Na stole žárovka, telefon, těžítka, pořadač dopisů, atd., na
stěně vlevo veliké mapy s lodními a železničními liniemi, veliký
kalendář, hodiny, jež ukazují něco málo před polednem; na stěně
vpravo tištěné plakáty: "Nejlacinější práce: Rossumovi Roboti"
"Tropičtí Roboti, nový vynález. Kus 150 d." "Každý si kup svého
Robota!" "Chcete zlevnit svoje výrobky? Objednejte si Rossumovy
Roboty." Dále jiné mapy, dopravní lodní řád, tabulka s
telegrafickými záznamy kursů atd. V kontrastu k této výzdobě stěn je
na zemi nádherný turecký koberec, vpravo kulatý stůl, pohovka,
kožená klubovní křesla a knihovna, v níž místo knih stojí láhve s
vínem a kořalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominova stolu psací stroj,
na němž píše dívka Sulla.)
|
| Domin
| (diktuje) "- že neručíme za zboží poškozené dopravou.
Upozornili jsme vašeho kapitána hned při nakládání, že loď je
nezpůsobilá k dopravě Robotů, takže zkáza nákladu nepadá na náš
účet. Znamenáme se - za Rossum s Universal Robots -" Hotovo?
|
| Sulla
| Ano.
|
| Domin
| Nový list. Friedrichswerke, Hamburk. - Datum. -
"Potvrzujeme objednávku patnáct tisíc Robotů -" (zazvoní domácí
telefon. Domin jej zvedne a mluví do něho) Haló - Zde centrální -
ano. - Zajisté. Ale ano, jako vždycky. - Ovšem, kabelujte jim. -
Dobrá - (zavěsí telefon) Kde jsem přestal?
|
| Sulla
| Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R.
|
| Domin
| (zamyšleně) Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R.
|
| Marius
| (vstoupí) Pane řediteli, nějaká dáma prosí -
|
| Domin
| Kdo?
|
| Marius
| Nevím. Podává vizitku.
|
| Domin
| (čte) Prezident Glory. - Že prosím.
|
| Marius
| (otevře dveře) Račte, paní.
|
|
|
|
|
| (vejde Helena Gloryová. Marius odejde)
|
|
|
|
| Domin
| (vstane) Račte.
|
| Helena
| Pan centrální ředitel Domin?
|
| Domin
| Prosím.
|
| Helena
| Jdi k vám -
|
| Domin
| - s lístkem prezidenta Gloryho. To stačí.
|
| Helena
| Prezident Glory je můj otec. Jsem Helena Gloryová.
|
| Domin
| Slečno Gloryová, je pro nás neobyčejnou ctí, že - že -
|
| Helena
| - že vám nemůžeme ukázat dveře.
|
| Domin
| - že smíme pozdravit dceru velkého prezidenta. Prosím,
posaďte se. Sullo, můžete odejít. (Sulla odejde)
|
| Domin
| (usedne) Čím mohu posloužit, slečno Gloryová?
|
| Helena
| Já jsem přijela -
|
| Domin
| - podívat se na naši tovární výrobu lidí. Jako všechny návštěvy.
Prosím, beze všeho.
|
| Helena
| Myslela jsem, že je zakázáno -
|
| Domin
| - vstoupit do továrny, ovšem. Jenže každý sem přijde s
něčí vizitkou, slečno Gloryová.
|
| Helena
| A vy ukážete každému ... ?
|
| Domin
| Jen něco. Výroba umělých lidí, slečno, je tovární tajemství.
|
| Helena
| Proč mne nenecháte domluvit?
|
| Domin
| Prosím za prominutí. Chtěla jste snad říci něco jiného?
|
| Helena
| Chtěla jsem se jen zeptat -
|
| Domin
| - zda bych vám zcela výjimečně neukázal naši továrnu. Ale
zajisté, slečno Gloryová.
|
| Helena
| Jak víte, že jsem se na to chtěla ptát?
|
| Domin
| Všichni se ptají stejně. Vstane. Ze zvláštní úcty,
slečno, vám ukážeme víc než jiným a - jedním slovem -
|
| Helena
| Děkuji vám.
|
| Domin
| Zavážete-li se, že nikomu neprozradíte ani to nejmenší -
|
| Helena
| (vstane a podává mu ruku) Mé čestné slovo.
|
| Domin
| Děkuji. Nechtěla byste snad sejmout závoj?
|
| Helena
| Ach ovšem, vy chcete vidět - Promiňte.
|
| Domin
| Prosím?
|
| Helena
| Kdybyste mi pustil ruku.
|
| Domin
| (pustí) Prosím za prominutí.
|
| Helena
| (snímá závoj) Chcete vidět, nejsem-li vyzvědač. Jak jste
opatrní.
|
| Domin
| (pozoruje ji nadšeně) Hm - ovšem - my - tak jest.
|
| Helena
| Vy mi nedůvěřujete?
|
| Domin
| Neobyčejně, slečno hele - pardon, slečno Gloryová.
Vskutku neobyčejně potěšen - Měla jste dobrou plavbu?
|
| Helena
| Ano. Proč -
|
| Domin
| Protože - míním totiž - že jste ještě velmi mladá.
|
| Helena
| Půjdeme hned do továrny?
|
| Domin
| Ano. Myslím dvaadvacet, ne?
|
| Helena
| Dvaadvacet čeho?
|
| Domin
| Let.
|
| Helena
| Jedenadvacet. Proč to chcete vědět?
|
| Domin
| Protože - poněvadž - (s nadšením) Zdržíte se déle, že ano?
|
| Helena
| Podle toho, co mi ukážete z výroby.
|
| Domin
| Čertova výroba! Ale zajisté, slečno Gloryová, všechno
uvidíte. Prosím, posaďte se. Zajímala by vás historie vynálezu?
|
| Helena
| Ano, prosím vás. (usedne)
|
| Domin
| Tak tedy. (sedne si na psací stůl, pozoruje Helenu
uchvácen a odříkává rychle) Bylo to roku 1920 kdy se starý Rossum
veliký filozof ale tehdy ještě mladý učenec odebral na tento daleký
ostrov aby studoval mořské živočišstvo tečka. Přitom se pokoušel
napodobit chemickou syntézou živou hmotu řečenou protoplazma až
najednou objevil látku která se chovala naprosto jako živá hmota ač
byla jiného chemického složení to bylo roku 1932, právě čtyři sta
čtyřicet let po objevení Ameriky, uf.
|
| Helena
| To umíte zpaměti?
|
| Domin
| Ano; fyziologie, slečno Gloryová, není mým řemeslem. Tak dál?
|
| Helena
| Třeba.
|
| Domin
| (slavnostně) A tehdy, slečno, starý Rossum napsal
mezi své chemické vzorce tohleto: "Příroda našla jeden způsob, jak
organizovat živou hmotu. Je však jiný způsob, jednodušší, tvárnější
a rychlejší, na nějž příroda vůbec nenarazila. Tuto druhou cestu, po
které se mohl brát vývoj života, jsem dnešního dne objevil."
Představte si, slečno, že tahle veliká slova psal nad chrchlem
jakéhosi koloidálního rosolu, který by ani pes nesežral. Představte
si ho, že sedí nad zkumavkou a myslí na to, jak z ní vyroste celý
strom života, jak z ní budou vycházet všechna zvířata, počínajíc
vířníkem a končíc - končíc samotným člověkem. Člověk z jiné látky,
než jsme my. Slečno Gloryová, to byl ohromný okamžik.
|
| Helena
| Tak dál.
|
| Domin
| Dál? Teď šlo o to, dostat život ze zkumavky ven a
zrychlit vývoj a utvořit nějaké ty orgány, kosti a nervy a kdesi
cosi a nalézt jakési takové látky, katalyzátory, enzymy, hormóny a
tak dále, zkrátka, rozumíte tomu?
|
| Helena
| N - n - nevím. Myslím, že jen málo.
|
| Domin
| Já docela nic. Víte, pomocí těch vodiček mohl dělat,
co chtěl. Mohl třeba dostat medúzu se sokratovským mozkem nebo
žížalu padesát metrů dlouhou. Ale protože neměl kousku humoru, vzal
si do hlavy, že udělá normálního obratlovce nebo snad člověka. A tak
se do toho pustil.
|
| Helena
| Do čeho?
|
| Domin
| Do napodobení přírody. Nejdřív zkusil udělat umělého
psa. Stálo ho to řadu let, vyšlo z toho cosi jako zakrnělé tele a
pošlo to za pár dní. Ukážu vám to v muzeu. A pak už se dal starý
Rossum do vytváření člověka.
|
|
|
|
|
| (Pauza)
|
|
|
|
| Helena
| A to nesmím nikomu prozradit?
|
| Domin
| Nikomu na světě.
|
| Helena
| Škoda, že už je to ve všech čítankách.
|
| Domin
| Škoda. Seskočí ze stolu a usedne vedle Heleny. Ale
víte, co v čítankách není? Ťuká si na čelo. Že byl starý Rossum
úžasný blázen. Vážně, slečno Gloryová, ale tohle nechte pro sebe.
Ten starý výstředník chtěl opravdu dělat lidi.
|
| Helena
| Ale vždyť vy děláte lidi!
|
| Domin
| Přibližně, slečno Heleno. Ale starý Rossum to mínil
doslovně. Víte, chtěl jaksi vědecky sesadit Boha. Byl strašlivý
materialista, a proto to všechno dělal. Nešlo mu o nic víc než podat
důkaz, že nebylo žádného Pánaboha zapotřebí. Proto si umanul udělat
člověka navlas, jako jsme my. Znáte trochu anatomii?
|
| Helena
| Jen - docela málo.
|
| Domin
| Já také. Představte si, že si vzal do hlavy vyrobit
všechno do poslední žlázy jako v lidském těle. Slepé střevo, mandle,
pupek, samé zbytečnosti. Dokonce i - hm - i pohlavní žlázy.
|
| Helena
| Ale ty přece - ty přece -
|
| Domin
| - nejsou zbytečné, já vím. Ale mají-li se lidé uměle
vyrábět, pak není - hm - nijak třeba -
|
| Helena
| Rozumím.
|
| Domin
| Ukážu vám v muzeu, co spackal za deset let dohromady.
Měl to být muž, žilo to celé tři dny. Starý Rossum neměl trochy
vkusu. Bylo to hrozné. Bylo to hrozné, co udělal. Ale mělo to uvnitř
všechno, co má člověk. Skutečně, úžasně piplavá práce. A tehdy sem
přišel inženýr Rossum, synovec starého. Geniální hlava, slečno
Gloryová. Jak uviděl, co tropí starý, řekl: "To je nesmysl, vyrábět
člověka deset let. Nebudeš-li ho vyrábět rychleji než příroda, pak
na ten celý krám nakašlat." A pustil se sám do anatomie.
|
| Helena
| V čítankách je to jinak.
|
| Domin
| (vstane) V čítankách je placená reklama a ostatně
nesmysl. Stojí tam například, že Roboty vynalezl starý pán. Zatím e
starý pán hodil na univerzitu, ale o tovární výrobě neměl ponětí.
Myslel, že udělá skutečné lidi, tedy snad nějaké nové Indiány,
docenty nebo idioty, víte? A teprve mladý Rossum měl nápad udělat z
toho živé a inteligentní pracovní stroje. Co je v čítankách o
spolupráci obou velikých Rossumů, je povídačka. Ti dva se ukrutně
hádali. Starý ateista neměl drobet pochopení pro industrii, a
konečně ho mladý zavřel do nějaké laboratoře, aby se tam piplal se
svými velikými potraty, a začal to vyprávět sám, po inženýrsku.
Starý Rossum ho doslovně proklel a do své smrti usmolil ještě dvě
fyziologické obludy, až ho nakonec našli v laboratoři mrtvého. To je
celá historie.
|
| Helena
| A co tedy mladý?
|
| Domin
| Mladý Rossum, slečno, to byl nový věk. Věk výroby po
věku poznání. Když si okoukl anatomii člověka, viděl hned, že je to
příliš složité a že by to dobrý inženýr udělal jednodušeji. Začal
tedy předělávat anatomii a zkoušel, co se dá vynechat nebo
zjednodušit - Zkrátka, slečno Gloryová, nenudí vás to?
|
| Helena
| Ne, naopak, je to hrozně zajímavé.
|
| Domin
| Tak tedy mladý Rossum si řekl: Člověk, to je něco, co
dejme tomu cítí radost, hraje na housle, chce jít na procházku a
vůbec potřebuje dělat spoustu věcí, které - které jsou vlastně
zbytečné.
|
| Helena
| Oho!
|
| Domin
| Počkejte. Které jsou zbytečné, když má třeba tkát nebo
sčítat. Naftový motor nemá mít třapce a ornamenty, slečno Gloryová.
A vyrábět umělé dělníky je stejné jako vyrábět naftové motory.
Výroba má být co nejjednodušší a výrobek prakticky nejlepší. Co
myslíte, jaký dělník je prakticky nejlepší?
|
| Helena
| Nejlepší? Snad ten, který - který - Když je poctivý - a oddaný.
|
| Domin
| Ne, ale ten nejlacinější. Ten, který má nejmíň
potřeb. Mladý Rossum vynalezl dělníka s nejmenším počtem potřeb.
Musel ho zjednodušit. Vyhodil všechno, co neslouží přímo práci. Tím
vlastně vyhodil člověka a udělal Robota. Drahá slečno Gloryová,
Roboti nejsou lidé. Jsou mechanicky dokonalejší než my, mají úžasnou
rozumovou inteligenci, ale nemají duši. Ó, slečno Gloryová, výrobek
inženýra je technicky vytříbenější než výrobek přírody.
|
| Helena
| Říká se, že člověk je výrobek boží.
|
| Domin
| Tím hůř. Bůh neměl ani ponětí o moderní technice.
Věřila byste, že si nebožtík mladý Rossum zahrál na Boha?
|
| Helena
| Jak, prosím vás?
|
| Domin
| Začal vyrábět Nadroboty. Pracovní obry. Zkusil to s
postavami čtyřmetrovými, ale to byste nevěřila, jak se ti mamuti
lámali.
|
| Helena
| Lámali?
|
| Domin
| Ano. Z ničeho nic jim praskla noha nebo něco. Naše
planeta je patrně trochu malá pro obry. Teď děláme jen Roboty
přirozené velikosti a velmi slušné lidské úpravy.
|
| Helena
| Viděla jsem první Roboty u nás. Obec je koupila ... chci říci
vzala do práce -
|
| Domin
| Koupila, drahá slečno. Roboti se kupují.
|
| Helena
| - získala jako metaře. Viděla jsem je mést. Jsou tak divní, tak
tiší.
|
| Domin
| Viděla jste mou písařku?
|
| Helena
| Nevšimla jsem si.
|
| Domin
| (zvoní) Víte, akciová továrna Rossumových
Univerzálních Robotů dosud nevyrábí jednotné zboží. Máme jemnější a
hrubší Roboty. Ti lepší budou snad žít dvacet let.
|
| Helena
| Pak hynou?
|
| Domin
| Ano, opotřebují se.
|
|
|
|
|
| (vstoupí Sulla)
|
|
|
|
| Domin
| Sullo, ukažte se slečně Gloryové.
|
| Helena
| (vstane a podává jí ruku) Těší mne. Je vám asi hrozně
smutno tak daleko od světa, viďte?
|
| Sulla
| To neznám, slečno Gloryová. Račte usednout, prosím.
|
| Helena
| (usedne) Odkud jste, slečno?
|
| Sulla
| Odtud, z továrny.
|
| Helena
| Ach, vy jste se narodila tady?
|
| Sulla
| Ano, byla jsem tu udělána.
|
| Helena
| (vyskočí) Cože?
|
| Domin
| (směje se) Sulla není člověk, slečno, Sulla je Robot.
|
| Helena
| Prosím za odpuštění -
|
| Domin
| (položí ruku Sulle na rameno) Sulla se nehněvá.
Podívejte se, slečno Gloryová, jakou děláme pleť. Sáhněte jí na
tvář.
|
| Helena
| Oh, ne, ne!
|
| Domin
| Nepoznala byste, že je z jiné látky než my. Prosím, má
i typické chmýří blondýnek. Jen oči jsou drobátko - Ale zato vlasy!
Obraťte se, Sullo!
|
| Helena
| Přestaňte už!
|
| Domin
| Pohovořte s hostem, Sullo. Je to vzácná návštěva.
|
| Sulla
| Prosím, slečno, posaďte se. (obě usednou) Měla jste dobrou
plavbu?
|
| Helena
| Ano - za - zajisté.
|
| Sulla
| Nevracejte se po Amélii, Slečno Gloryová. Barometr
silně klesá, na 705. Počkejte na Pensylvánii, to je velmi dobrá,
velmi silná loď.
|
| Domin
| Kolik?
|
| Sulla
| Dvacet uzlů za hodinu. Tonáž dvanáct tisíc.
|
| Domin
| (směje se) Dost, Sullo, dost. Ukažte nám, jak umíte francouzsky.
|
| Helena
| Vy umíte francouzsky?
|
| Sulla
| Umím čtyři jazyky. Píši Dear Sir! Monsieur! Geehrter Herr! Ctěný
pane!
|
| Helena
| (vyskočí) To je humbuk! Vy jste šarlatán! Sulla není
Robot, Sulla je děvče jako já! Sullo, to je hanebné - proč hrajete
takovou komedii?
|
| Sulla
| Já jsem Robot.
|
| Helena
| ne, ne, vy lžete! Oh, Sullo, odpusťte, já vím -
donutili vás, abyste jim dělala reklamu! Sullo, vy jste děvče jako
já, že? Řekněte!
|
| Domin
| Lituji, slečno Gloryová. Sulla je Robot.
|
| Helena
| Vy lžete!
|
| Domin
| (vztyčí se) Jakže? - (zazvoní) Promiňte, slečno, pak vás musím
přesvědčit.
|
|
|
|
|
| (vejde Marius)
|
|
|
|
| Domin
| Marie, doveďte Sullu do pitevny, aby ji otevřeli. Rychle!
|
| Helena
| Kam?
|
| Domin
| Do pitevny. Až jí rozříznou, půjdete se na ní podívat.
|
| Helena
| Nepůjdu.
|
| Domin
| Pardon, mluvila jste o lži.
|
| Helena
| Vy ji chcete dát zabít?
|
| Domin
| Stroje se nezabíjejí.
|
| Helena
| (obejme Sullu) Nebojte se, Sullo, já vás nedám!
Řekněte, drahoušku, jsou k vám všichni tak suroví? To se nesmíte dát
líbit, slyšíte? Nesmíte, Sullo!
|
| Sulla
| Já jsem Robot.
|
| Helena
| To je jedno. Roboti jsou stejně dobří lidé jako my.
Sullo, vy byste se nechala rozříznout?
|
| Sulla
| Ano.
|
| Helena
| Oh, vy se nebojíte smrti?
|
| Sulla
| Neznám, slečno Gloryová.
|
| Helena
| Víte, co by se pak s vámi stalo?
|
| Sulla
| Ano, přestala bych se hýbat.
|
| Helena
| To je hrrozné!
|
| Domin
| Marie, řekněte slečně co jste.
|
| Marius
| Robot Marius.
|
| Domin
| Dal byste Sullu do pitevny?
|
| Marius
| Ano.
|
| Domin
| Nelitoval byste jí?
|
| Marius
| Neznám.
|
| Domin
| Co by se s ní stalo?
|
| Marius
| Přestala by se hýbat. Dali by ji do stoupy.
|
| Domin
| To je smrt, Marie. Bojíte se smrti?
|
| Marius
| Ne.
|
| Domin
| Tak vidíte, slečno Gloryová. Roboti nelpí na životě.
Nemají totiž čím. Nemají požitků. Jsou méně než tráva.
|
| Helena
| Oh, přestaňte! Pošlete je aspoň pryč!
|
| Domin
| Marie, Sullo, můžete odejít.
|
|
|
|
|
| (Sulla a Marius odejdou)
|
|
|
|
| Helena
| Jsou hrrozní! To je ohavné, co děláte!
|
| Domin
| Proč ohavné?
|
| Helena
| Nevím. Proč - proč jste jí dali jméno Sulla?
|
| Domin
| Nehezké jméno?
|
| Helena
| Je to mužské jméno. Sulla byl římský vojevůdce.
|
| Domin
| Oh, myslili jsme, že Marius a Sulla byli milenci.
|
| Helena
| Ne, Marius a Sulla byli vojevůdci a bojovali proti sobě roku -
roku - Nevím už.
|
| Domin
| Pojďte sem k oknu. Co vidíte?
|
| Helena
| Zedníky.
|
| Domin
| To jsou Roboti. Všichni naši dělníci jsou Roboti. A tady dole,
vidíte něco?
|
| Helena
| Nějaká kancelář.
|
| Domin
| Účtárna. A v ní -
|
| Helena
| - plno úředníků.
|
| Domin
| To jsou Roboti. Všichni naši úředníci jsou Roboti. Až uvidíte
továrnu -
|
|
|
|
|
| (v tom spustí tovární píšťaly a sirény)
|
|
|
|
| Domin
| Poledne. Roboti nevědí, kdy přestat v práci. Ve dvě hodiny vám
ukážu díže.
|
| Helena
| Jaké díže?
|
| Domin
| (suše) Měsidla na těsto. V každém se míchá látka na
tisíc Robotů najednou. Potom kádě na játra, mozky a tak dále. Pak
uvidíte továrnu na kosti. Potom vám ukážu přádelnu.
|
| Helena
| Jakou přádelnu?
|
| Domin
| Přádelnu nervů. Přádelnu žil. Přádelnu, kde běží
najednou celé kilometry zažívacích rour. Pak je montovna, kde se to
dává dohromady, víte, jako automobily. Každý dělník přidělá jen
jednu součást, a zas to samočinně běží dál k druhému, třetímu,
donekonečna. To je nejzajímavější podívaná. Pak přijde sušárna a
skladiště, kde čerstvé výrobky pracují.
|
| Helena
| Proboha, hned musejí pracovat?
|
| Domin
| Pardon. Pracují, jako pracuje nový nábytek. Zvykají si
na existenci. Jaksi uvnitř srůstají či co. Mnoho v nich dokonce nově
narůstá. Rozumíte, musíme nechat drobet místa pro přirozený vývoj. A
zatím se výrobky apretují.
|
| Helena
| Co to je?
|
| Domin
| Tolik co u lidí "škola". Učí se mluvit, psát a
počítat. Mají totiž úžasnou paměť. Kdybyste jim přečetla
dvacetisvazkový Naučný slovník, budou vám všechno opakovat po
pořádku. Něco nového nikdy nevymyslí. Mohli by docela dobře učit na
univerzitách. Pak se roztřídí a rozešlou. Denně patnáct tisíc kusů,
nepočítajíc stálé procento vadných, které se hodí do stoupy... a tak
dále a tak dále.
|
| Helena
| Zlobíte se na mne?
|
| Domin
| Ale chraň bůh! Myslím jen, že .. že jsme mohli mluvit
o jiných věcech. Je nás tu jen hrstka mezi stotisíci Roboty, a žádná
žena. Mluvíme jen o výrobě, celý den, každý den - Jsme jako
prokletí, slečno Gloryová.
|
| Helena
| Mně je tak líto, že jsem řekla, že - že - že lžete -
|
|
|
|
|
| (Zaklepání)
|
|
|
|
| Domin
| Vejděte, mládenci.
|
|
|
|
|
| (Zleva vyjdou inž. Fabry, dr. Gall, dr. Hallemeier, stavitel
Alquist)
|
|
|
|
| Dr. Gall
| Pardon, nerušíme?
|
| Domin
| Pojďte sem. Slečno Gloryová, to jsou Alquist, Fabry,
Gall, Hallemeier. Dcera prezidenta Gloryho.
|
| Helena
| (v rozpacích) Dobrý den.
|
| Fabry
| Neměli jsme potuchy -
|
| Dr. Gall
| Nekonečně poctěni -
|
| Alquist
| Buďte vítána, slečno Gloryová.
|
|
|
|
|
| (Zprava vrazí Busman)
|
|
|
|
| Busman
| Haló, co tu máte?
|
| Domin
| Sem, Busmane. To je náš Busman, slečno. Dcera prezidenta
Gloryho.
|
| Helena
| Těší mne.
|
| Busman
| Jemináčku, to je sláva! Slečno Gloryová, smíme
kabelovat do novin, že jste ráčila zavítat -?
|
| Helena
| Ne, ne, prosím vás!
|
| Domin
| Prosím, slečno, posaďte se.
|
|
|
|
|
| (Fabry, Busman a Dr. Gall přitahují lenošky)
|
|
|
|
| Fabry
| Prosím -
|
| Busman
| Račte -
|
| Dr. Gall
| Pardon -
|
| Alquist
| Slečno Gloryová, jakou jste měla cestu?
|
| Dr. Gall
| Zdržíte se u nás déle?
|
| Fabry
| Co říkáte továrně, slečno Gloryová?
|
| Hallemeier
| Vy jste přijela na Amélii?
|
| Domin
| Ticho, nechte mluvit slečnu Gloryovou.
|
| Helena
| (k Dominovi) O čem mám s nimi mluvit?
|
| Domin
| (s údivem) O čem chcete.
|
| Helena
| Mám... smím mluvit docela otevřeně?
|
| Domin
| Ale ovšem.
|
| Helena
| (váhá, pak zoufale odhodlána) Řekněte, není vám nikdy
trapno, jak s vámi nakládají?
|
| Fabry
| Kdo, prosím?
|
| Helena
| Všichni lidé.
|
|
|
|
|
| (Všichni se na sebe zaraženě dívají)
|
|
|
|
| Alquist
| S námi?
|
| Dr. Gall
| Proč myslíte?
|
| Hallemeier
| U sta hromů!
|
| Busman
| Ale bůh uchovej, slečno Gloryová!
|
| Helena
| Což necítíte, že byste mohli existovat lépe?
|
| Dr. Gall
| Přijde na to, slečno. Jak to myslíte?
|
| Helena
| Myslím, že - vybuchne -, že je to ohavné! Že je to
strašné! (Vstane) Celá Evropa mluví o tom, co se tu s vámi děje!
Proto sem jedu, abych to uviděla, a je to tisíckrát horší, než si
kdo mysli! Jak to můžete snášet?
|
| Alquist
| Co snášet?
|
| Helena
| Své postavení. Proboha, vždyť jste lidé jako my, jako
celá Evropa, jako celý svět! To je skandální, to je nedůstojné, jak
žijete!
|
| Busman
| Propána, slečno!
|
| Fabry
| Ne, mládenci, má trochu pravdu. Žijeme tu jistě jako Indiáni.
|
| Helena
| Hůř než Indiáni! Smím, oh, smím vám říkat bratři?
|
| Busman
| Ale božíčku, pročpak ne?
|
| Helena
| Bratři, nepřijela jsem jako dcera prezidentova.
Přijela jsem za Ligu humanity. Bratři, Liga humanity má už přes dvě
stě tisíc členů. Dvě stě tisíc lidi stojí za vámi a nabízí vám svou
pomoc.
|
| Busman
| Dvě stě tisíc lidí, panečku, to už je slušné, to je docela
krásné.
|
| Fabry
| Říkám vám vždycky, není nad starou Evropu. Vidíte,
nezapomněla na nás. Nabízí nám pomoc.
|
| Dr. Gall
| Jakou pomoc? Divadlo?
|
| Hallemeier
| Orchestr?
|
| Helena
| Víc než to.
|
| Alquist
| Vás samotnou?
|
| Helena
| Oh, což o mne! Zůstanu, pokud bude třeba.
|
| Busman
| Panebože, to je radost!
|
| Alquist
| Domine, půjdu připravit pro slečnu nejlepší pokoj.
|
| Domin
| Počkejte chvilku. Bojím se, že - že slečna Gloryová ještě
nedomluvila.
|
| Helena
| Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavřel ústa.
|
| Dr. Gall
| Harry, opovažte se!
|
| Helena
| Děkuji vám. Věděla jsem, že mne budete chránit.
|
| Domin
| Pardon, slečno Gloryová. Jste si tím jista, že mluvíte s Roboty?
|
| Helena
| (zarazí se) S kým jiným?
|
| Domin
| Je mi líto. Ti pánové jsou totiž lidé jako vy. Jako celá Evropa.
|
| Helena
| (k ostatním) Vy nejste Roboti?
|
| Busman
| (řehtá se) Bůh uchovej!
|
| Hallemeier
| Fuj, Roboti!
|
| Dr. Gall
| (směje se) Pěkně děkujem!
|
| Helena
| Ale... to není možno!
|
| Fabry
| Na mou čest, slečno, my nejsme Roboti.
|
| Helena
| (k Dominovi) Proč jste mi tedy říkal, že všichni vaši úředníci
jsou Roboti?
|
| Domin
| Ano, úředníci. Ale ředitelové ne. Dovolte, slečno
Gloryová: inženýr Fabry, generální technický ředitel Rossumových
Univerzálních Robotů. Doktor Gall, přednosta fyziologického a
výzkumného oddělení. Doktor Hallemeier, přednosta ústavu pro
psychologii a výchovu Robotů. Konzul Busman, generální komerční
ředitel, a stavitel Alquist, šéf staveb Rossumových Univerzálních
Robotů.
|
| Helena
| Odpusťte, pánové, že - že -- - Je to hrrozné, co jsem provedla?
|
| Alquist
| Ale chraň bůh, slečno Gloryová. Prosím, sedněte.
|
| Helena
| (usedne) Jsem hloupé děvče. Teď - teď mne pošlete první lodí
zpátky.
|
| Dr. Gall
| Za nic na světě, slečno. Proč bychom vás posílali pryč?
|
| Helena
| Protože už víte - protože - protože bych vám bouřila Roboty.
|
| Domin
| Drahá slečno Gloryová, tady už bylo na sta spasitelů a
proroků. Každá loď některého přiveze. Misionáře, anarchisty, Armádu
spásy, všechno možné. To je vám úžasné, co je na světě církví a
bláznů.
|
| Helena
| A vy je necháte mluvit k Robotům?
|
| Domin
| Proč ne? Doposud toho všichni nechali. Roboti si
všechno pamatuji, ale nic víc. Dokonce se ani nesmějí tomu, co lidé
říkají. Skutečně, přímo k nevíře. Baví-li vás to, drahá slečno,
dovedu vás do skladiště Robotů. Je jich tam asi tři sta tisíc.
|
| Busman
| Tři sta čtyřicet sedm tisíc.
|
| Domin
| Dobrá. Můžete k ním promluvit, co chcete. Můžete jim
přečíst bibli, logaritmy nebo co je vám libo. Můžete jim dokonce
kázat o lidských právech.
|
| Helena
| Oh, myslím, že... kdyby se jim ukázalo trochu lásky -
|
| Fabry
| Nemožno, slečno Gloryová. Nic není člověku cizejšího než Robot.
|
| Helena
| Proč je tedy děláte?
|
| Busman
| Hahaha, to je dobré! Proč se dělají Roboti!
|
| Fabry
| Pro práci, slečno. Jeden Robot nahradí dva a půl
dělníka. Lidský stroj, slečno Gloryová, byl náramně nedokonalý.
Musel se jednou konečně odstranit.
|
| Busman
| Byl příliš drahý.
|
| Fabry
| Byl málo výkonný. Moderní technice už nemohl stačit. A
za druhé - za druhé - je to veliký pokrok, že... pardon.
|
| Helena
| Co?
|
| Fabry
| Prosím za odpuštění. Je to veliký pokrok rodit
strojem. Je to pohodlnější a rychlejší. Každé zrychlení je pokrok,
slečno. Příroda neměla ponětí o moderním tempu práce. Celé dětství
je technicky vzato holý nesmysl. Prostě ztracený čas. Neudržitelné
mrhání časem, slečno Gloryová. A za třetí -
|
| Helena
| Oh, přestaňte!
|
| Fabry
| Prosím. Dovolte, co vlastně chce ta vaše Liga - Liga - Liga
humanity?
|
| Helena
| Má zvláště - zvláště má chránit Roboty a - a zajistit jim -
dobré zacházení.
|
| Fabry
| To není špatný cíl. Se stroji se má dobře zacházet.
Namouduši, to si chválím. Nemám rád poškozené věci. Prosím vás,
slečno Gloryová, zapište nás všechny za přispívající, za řádné, za
zakládající členy té vaší Ligy!
|
| Helena
| Ne, vy mi nerozumíte. My chceme - zvláště - my chceme Roboty
osvobodit!
|
| Hallemeier
| Jak, prosím vás?
|
| Helena
| Má se s nimi jednat... jednat... jako s lidmi.
|
| Hallemeier
| Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce dostávat mzdu?
|
| Helena
| Ovšemže mají!
|
| Hallemeier
| Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dělali?
|
| Helena
| Koupili si... co potřebují... co by je těšilo.
|
| Hallemeier
| To je moc hezké, slečno; jenomže Roboty nic netěší.
Hrome, co si mají koupit? Můžete je krmit ananasy, slámou, čím
chcete; jim je to jedno, nemají vůbec chuti. Nemají na ničem zájmu,
slečno Gloryová. U čerta, nikdo ještě neviděl, že by se Robot usmál.
|
| Helena
| Proč... proč... proč je neuděláte šťastnější?
|
| Hallemeier
| To nejde, slečno Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez
vlastní vůle. Bez vášní. Bez dějin. Bez duše.
|
| Helena
| Bez lásky a vzdoru?
|
| Hallemeier
| To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe. A vzdor?
Já nevím; jen zřídka, jen časem -
|
| Helena
| Co?
|
| Hallemeier
| Nic vlastně. Někdy se jaksi pominou. Cosi, jako
padoucnice, víte? Říká se tomu křeč Robotů. Najednou některý praští
vším, co má v ruce, stojí, skřípá zuby - a musí přijít do stoupy.
Patrně porucha organismu.
|
| Domin
| Vada ve výrobě.
|
| Helena
| Ne, ne, to je duše!
|
| Fabry
| Myslíte, že duše začíná skřípáním zubů?
|
| Domin
| To se odstraní, slečno Gloryová. Doktor Gall dělá zrovna nějaké
pokusy
|
| Dr. Gall
| S tímhle ne, Domine; teď dělám nervy na bolest.
|
| Helena
| Nervy na bolest?
|
| Dr. Gall
| Ano. Roboti skoro necítí tělesné bolesti. Víte,
nebožtík mladý Rossum příliš omezil nervovou soustavu. To se
neosvědčilo. Musíme zavést utrpení.
|
| Helena
| Proč - proč - Nedáte-li jim duši, proč jim chcete dát bolest?
|
| Dr. Gall
| Z průmyslových důvodů, slečno Gloryová. Robot se někdy
poškodí sám, protože ho to nebolí; strčí ruku do stroje, ulomí si
prst, rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát bolest; to je
automatická ochrana před úrazem.
|
| Helena
| Budou šťastnější, když budou cítit bolest?
|
| Dr. Gall
| Naopak; ale budou technicky dokonalejší.
|
| Helena
| Proč jim nestvoříte duši?
|
| Dr. Gall
| To není v naši moci.
|
| Fabry
| To nyní v našem zájmu.
|
| Busman
| To by zdražilo výrobu. Propánička, krásná dámo, vždyť
my to děláme tak lacino! Sto dvacet dolarů ošacený kus, a před
patnácti lety stál deset tisíc! Před pěti lety jsme pro ně kupovali
šaty; dnes máme vlastní tkalcovny a ještě expedujeme látečky pětkrát
laciněji než jiné továrny. Prosím vás, slečno Gloryová, co platíte
metr plátna?
|
| Helena
| Nevím - - skutečně -- zapomněla jsem.
|
| Busman
| Můj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity!
Stojí už jen třetinu, slečno; všechny ceny jsou dnes na třetině a
ještě půjdou níž, níž, níž, až - takhle. He?
|
| Helena
| Nerozumím.
|
| Busman
| Jemináčku, slečno, to znamená, že práce klesla v ceně!
Vždyť Robot i s krmením stojí za hodinu tři čtvrtě centíku! To je
vám legrační, slečno: všechny továrny praskají jako žaludy nebo
honem kupují Roboty, aby zlevnily výrobu.
|
| Helena
| Ano, a vyhazují dělníky na dlažbu.
|
| Busman
| Haha, to se rozumí! Ale my, boží dobroto, my jsme
zatím vrhli pět set tisíc tropických Robotů na argentinské pampy,
aby pěstili pšenici. Buďte tak dobrá, co stojí u vás libra chleba?
|
| Helena
| Nemám ponětí.
|
| Busman
| Tak vidíte; teď stojí dva centíky v té vaší dobré
staré Evropě; ale to je náš chlebíček, rozumíte? Dva centíky libra
chleba; a Liga humanity o tom nemá tušení! Haha, slečno Gloryová, vy
nevíte, co to je příliš drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za
pět let, no tak, vsaďte se!
|
| Helena
| Co?
|
| Busman
| Že za pět let Budou ceny všeho na žádná celá deset.
Lidičky, za pět let se utopíme v pšenici a všem možném.
|
| Alquist
| Ano, a všichni dělníci světa budou bez práce.
|
| Domin
| (vstane) Budou, Alquiste. Budou, slečno Gloryová. Ale
do desíti let nadělají Rossumovi Univerzální Roboti tolik pšenice,
tolik látek, tolik všeho, že řekneme: věci už nemají ceny. Nyní ber
každý, kolik potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak
nebude už vůbec žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk
bude dělat jen to, co miluje. Bude žít jen proto, aby se
zdokonaloval.
|
| Helena
| (vstane) Bude to tak?
|
| Domin
| Bude. Nemůže to být jinak. Předtím snad přijdou
strašlivé věci, slečno Gloryová. Tomu se nedá prostě zabránit. Ale
pak přestane služebnictví člověka člověku a otročení člověka hmotě.
Nikdo už nebude platit za chléb životem a nenávistí. Ty už nejsi
dělník, ty už nejsi písař; ty už nekopeš uhlí a ty nestojíš u cizího
stroje. Už nebudeš své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal!
|
| Alquist
| Domine, Domine! To, co říkáte, vypadá příliš jako ráj.
Domine, bývalo něco dobrého v sloužení a něco velkého v pokoření.
Ach, Harry, byla nevím jaká ctnost v práci a únavě.
|
| Domin
| Snad byla. Ale nemůžeme počítat s tím, co se ztratí,
když předěláváme svět od Adama. Adame, Adame! už nebudeš jíst chléb
svůj v potu tváře; už nepoznáš hladu a žízně, únavy a ponížení;
vrátíš se do ráje, kde tě živila ruka Páně. Budeš svobodný a
svrchovaný; nebudeš mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti než
zdokonalit sama sebe. Budeš pánem stvoření.
|
| Helena
| Zmátl jste mne. Jsem pošetilé děvče. Chtěla bych - chtěla bych
tomu věřit.
|
| Dr. Gall
| Jste mladší než my, slečno Gloryová. Dočkáte se všeho.
|
| Hallemeier
| Tak jest. Já myslím, že by slečna Gloryová mohla s námi
posnídat.
|
| Dr. Gall
| Toť se rozumí! Domine, poproste za nás všechny.
|
| Domin
| Slečno Gloryová, prokažte nám tu čest.
|
| Helena
| Ale to přece - Jak bych mohla?
|
| Fabry
| Za Ligu humanity, slečno.
|
| Busman
| A na její počest.
|
| Helena
| Ah, v tom případě - snad -
|
| Fabry
| Tak sláva! Slečno Gloryová, promiňte na pět minut.
|
| Dr. Gall
| Pardon.
|
| Busman
| Propána, musím kabelovat -
|
| Hallemeier
| Hrome, a já jsem zapomněl -
|
|
|
|
|
| (Všichni, krom Domina, se hrnou ven)
|
|
|
|
| Helena
| Proč jdou všichni pryč?
|
| Domin
| Vařit, slečno Gloryová.
|
| Helena
| Co vařit?
|
| Domin
| Snídani, slečno Gloryová. Nám vaří Roboti a - a -
protože nemají žádné chuti, není to docela - Hallemeier totiž
výborně roští. A Gall dovede jakousi omáčku, a Busman se vyzná v
omeletě -
|
| Helena
| Proboha, to je hostina! A co dovede pan - stavitel
|
| Domin
| Alquist? Nic. Jenom upraví stůl a - a Fabry sežene
trochu ovoce. Velice skromná kuchyně, slečno Gloryová.
|
| Helena
| Chtěla jsem se vás zeptat -
|
| Domin
| Také bych se vás chtěl na něco zeptat. Postaví své hodinky na
stůl. Pět minut času.
|
| Helena
| Nač zeptat?
|
| Domin
| Pardon, vy jste se ptala dříve.
|
| Helena
| Snad to je ode mne hloupé, ale - Proč vyrábíte ženské Roboty,
když - když
|
| Domin
| - když u nich, hm, když pro ně pohlaví nemá významu?
|
| Helena
| Ano.
|
| Domin
| Je jistá poptávka, víte? Služky, prodavačky, písařky - Lidé jsou
na to zvyklí.
|
| Helena
| A - a řekněte, jsou Roboti - a Robotky -- navzájem - naprosto -
|
| Domin
| Naprosto lhostejní, drahá slečno. Není ani stopy po nějaké
náklonnosti.
|
| Helena
| Oh, to je - hrrozné!
|
| Domin
| Proč?
|
| Helena
| Je to - je to - tak nepřirozené! Člověk ani neví,
má-li si je proto ošklivit, nebo - jim závidět - nebo snad -
|
| Domin
| - je litovat.
|
| Helena
| To nejspíš! - Ne, přestaňte! Nač jste se chtěl ptát?
|
| Domin
| Rád bych se zeptal, slečno Gloryová, nechcete-li si mne vzít.
|
| Helena
| Jak vzít?
|
| Domin
| Za, muže.
|
| Helena
| Ne! Co vás to napadlo?
|
| Domin
| (dívá se na hodinky) Ještě tři minuty. Nevezmete-li si
mne, musíte si vzít některého z ostatních pěti.
|
| Helena
| Ale chraň bůh! Proč bych si ho brala?
|
| Domin
| Protože vás všichni po řadě požádají.
|
| Helena
| Jak by se mohli opovážit?
|
| Domin
| Lituji velice, slečno Gloryová. Zdá se, že se do vás zamilovali.
|
| Helena
| Prosím vás, ať to nedělají! Já - já hned odjedu.
|
| Domin
| Heleno, snad jim neuděláte takový zármutek, že byste je odmítla?
|
| Helena
| Ale vždyť - vždy si nemohu vzít všech šest!
|
| Domin
| Ne, ale aspoň jednoho. Nechcete-li mne, tedy Fabryho.
|
| Helena
| Nechci
|
| Domin
| Doktora Galla.
|
| Helena
| Ne, ne, mlčte! Nechci žádného!
|
| Domin
| Ještě dvě minuty.
|
| Helena
| To je hrrozné! Vemte si nějakou Robotku.
|
| Domin
| Není žena.
|
| Helena
| Oh, jen to vám schází! Myslím, že - že byste si vzal každou,
která sem přijede.
|
| Domin
| Bylo jich tu, Heleno.
|
| Helena
| Mladé?
|
| Domin
| Mladé.
|
| Helena
| Proč jste si žádnou nevzal?
|
| Domin
| Protože jsem neztratil hlavu. Až dnes. Hned jak jste sňala
závoj.
|
| Helena
| - - Já vím.
|
| Domin
| Ještě jedna minuta.
|
| Helena
| Ale já nechci, proboha!
|
| Domin
| (položí jí obě ruce na ramena) Ještě jedna minuta.
Buďto mně řekněte do očí něco strašně zlého, a pak vás nechám. Nebo
- nebo -
|
| Helena
| Vy jste surovec!
|
| Domin
| To nic není. Muž má být trochu surovec. To patří k věci.
|
| Helena
| Vy jste blázen!
|
| Domin
| Člověk má být trochu blázen, Heleno. To je na něm to nejlepší.
|
| Helena
| Vy jste - vy jste - ah bože!
|
| Domin
| Tak vidíte. Hotovo?
|
| Helena
| Ne, ne! Prosím vás, pusťte! Vždyť mne rrrozmačkáte!
|
| Domin
| Poslední slovo, Heleno.
|
| Helena
| (brání se) Za nic na světě - Ale Harry!
|
|
|
|
|
| (Zaklepání. Vejdou Busman, dr. Gall a Hallemeier v
kuchyňských zástěrách. Fabry s kyticí a Alquist s ubrouskem pod
paží.)
|
|
|
|
| Domin
| Už jste to upekli?
|
| Busman
| (slavnostně) Ano.
|
| Domin
| My také.
|
|
|
|
OPONA
DĚJSTVÍ PRVNÍ
|
| (Helenin salón. Vlevo tapetové dveře do hudebního
salónu, vpravo dveře do Heleniny ložnice. Uprostřed okna k moři a
přístavu. Toaletní zrcadlo s drobnůstkami, stůl, pohovka a křesla,
komoda, psací stolek se stojací žárovkou, vpravo krb rovněž, se
stojacími žárovkami. Celý salón do drobností má moderní a čistě
ženský ráz.)
|
| (Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po špičkách a
nesou plné náruče kytic a květináčů)
|
|
|
|
| Fabry
| Kam to všechno dáme?
|
| Hallemeier
| Uf! Složí své břímě a žehná velkým křížem dveře napravo. Spi,
spi! Kdo spí, neví aspoň o ničem.
|
| Domin
| Ona vůbec neví.
|
| Fabry
| (dává kytice do váz) Aspoň dnes aby to neprasklo -
|
| Hallemeier
| (rovná květiny) U čerta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry,
tohle je krásná cyklamína, co? Nový druh, můj poslední - Cyclamen
Helenae.
|
| Domin
| (vyhlíží z okna) Žádná loď, žádná loď- - Hoši, to už je zoufalé.
|
| Hallemeier
| Ticho! Kdyby vás slyšela!
|
| Domin
| Nemá ani tušení. (Zívá zimničně) Ještěže Ultimus včas připlul.
|
| Fabry
| (nechá květin) Myslíte, že už dnes -?
|
| Domin
| Nevím. - Jak krásné jsou květiny!
|
| Hallemeier
| (přiblíží se k němu) To jsou nové primule, víte?A tohle je můj
nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje květin. Našel jsem báječné
rychlení, člověče! Nádherné variety! Příští rok udělám v květinách
zázraky!
|
| Domin
| (otočí se) Cože, příští rok?
|
| Fabry
| Aspoň vědět, co je v Havru -
|
| Domin
| Ticho!
|
|
| (Hlas Heleny zprava) Náno!
|
| Domin
| Pryč odtud! Všichni po špičkách odejdou tapetovýma dveřmi.
|
|
|
|
|
| (Hlavními dveřmi zleva vchází Nána)
|
|
|
|
| Nána
| (uklízí) Neřádi šeredný! Pohani! Bože mě netrestej, ale já bych
je -
|
| Helena
| (pozpátku ve dveřích) Náno, pojď mne zapnout!
|
| Nána
| No hned, no hned. (Zapíná Heleně šaty) Bože na nebi, to je zvěř!
|
| Helena
| Roboti?
|
| Nána
| Fi, ani je menovat nechci.
|
| Helena
| Co se stalo?
|
| Nána
| Zas to jednoho u nás chytlo. Začne třískat do soch a vobrazu,
skřípá zubama, pěnu u huby - Načisto pominutej, brr. Dyť to je horší
než zvíře.
|
| Helena
| Kterého to chytlo?
|
| Nána
| Toho - toho - Šak to ani křesťanský meno nemá! Toho z knihovny.
|
| Helena
| Radia?
|
| Nána
| Zrouna toho. Šmarjájozef, já si to vošklivím! Ani pavouka si tak
nevošklivím jako ty pohany.
|
| Helena
| Ale Náno, že ti jich není líto!
|
| Nána
| Šak vy si je taky vošklivíte. Pročpak ste si mě při vezla sem?
Pročpak žádný z nich nesmí na vás ani šáhnout?
|
| Helena
| Neošklivím, namouduši, Náno. Je mi jich tak líto!
|
| Nána
| Vošklivíte. Každej člověk si je musí vošklivět. Dyť i ten pes si
je voškliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje,
dyž cejtí ty nelidy, fuj.
|
| Helena
| Pes nemá rozum.
|
| Nána
| Je lepší než voni, Heleno. Von dobře ví, že je něco víc a že je
vod Pánaboha. Dyť i ten kůň se plaší, dyž potká pohana. Dyť ani
mladý to nemá, a i pes má mladý a každej má mladý
|
| Helena
| Prosím tě, Náno, zapínej!
|
| Nána
| No hned. Já říkám, to je proti Pánubohu, to je ďáblovo vňuknuti,
dělat ty maškary mašinou. Rouhání je proti Stvořiteli, (zvedne ruku)
je to urážka Pána, kterej nás stvořil k v obrazu svýmu, Heleno. A vy
ste zneuctili vobraz boží. Za tohle přijde strašnej trest z nebe, to
si pamatujte, strašnej trest!
|
| Helena
| Co to tu voní?
|
| Nána
| Kytky. Pán je sem dal.
|
| Helena
| Ne, ty jsou krásné! Náno, podívej se! Co je dnes?
|
| Nána
| Nevim. Ale měl by bejt konec světa.
|
|
|
|
|
| (Zaklepání)
|
|
|
|
| Helena
| Harry?
|
|
|
|
|
| (Vejde Domin)
|
|
|
|
| Helena
| Harry, co je dnes?
|
| Domin
| Hádej!
|
| Helena
| Můj svátek? Ne! Narozeniny?
|
| Domin
| Něco lepšího.
|
| Helena
| Já nevím - Řekni honem!
|
| Domin
| Dnes je tomu deset let, co jsi sem přijela. Helena Už deset let?
Právě dnes? - Náno, prosím tě
|
| Nána
| Dyť už du! (Odejde vpravo)
|
| Helena
| (Líbá Domina) Žes na to pamatoval!
|
| Domin
| Stydím se, Heleno. Nepamatoval.
|
| Helena
| Ale vždyť -
|
| Domin
| To oni pamatovali.
|
| Helena
| Kdo?
|
| Domin
| Busman, Hallemeier, všichni. Sáhni tady do kapsy, nechceš?
|
| Helena
| (sáhne mu do kapsy) Co je to? (Vyndá pouzdro a otevře) Perly!
Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne?
|
| Domin
| Od Busmana, děvče.
|
| Helena
| Ale - to nemůžeme přijmout, vid?
|
| Domin
| Můžeme. Sáhni do druhé kapsy.
|
| Helena
| Ukaž! (Vytáhne mu z kapsy revolver) Co je tohle?
|
| Domin
| Pardon. (Vezme jí revolver z ruky a schová) To není to. Sáhni.
|
| Helena
| Oh, Harry - Proč nosíš s sebou revolver?
|
| Domin
| Jen tak, připletl se mi.
|
| Helena
| Tos nikdy nenosil!
|
| Domin
| Ne, máš pravdu. Tak, tady je kapsa.
|
| Helena
| (sáhne) Krabička! (Otevře ji) Kamea! Vždyť je to - Harry, to je
řecká kamea!
|
| Domin
| Patrně. Fabry to aspoň tvrdí.
|
| Helena
| Fabry? To mně dává Fabry?
|
| Domin
| Ovšem. (Otevře dveře vlevo) A koukejme! Heleno, pojď se podívat!
|
| Helena
| (ve dveřích) Bože, to je krásné! (Běží dál) Já se zblázním
radosti! To je od tebe?
|
| Domin
| (stojí ve dveřích) Ne, od Alquista. A tamhle -
|
| Helena
| Od Galla! (Objeví se ve dveřích) Oh, Harry, já se až stydím, že
jsem tak šťastná.
|
| Domin
| Pojď sem, Tohle ti přinesl Hallemeier.
|
| Helena
| Ty krásné květiny?
|
| Domin
| Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helenae. Tobě na počest ji
vypěstoval. Je krásná jako ty.
|
| Helena
| Harry, proč - proč všichni -
|
| Domin
| Mají tě velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že můj dárek je
trochu - Podívej se oknem.
|
| Helena
| Kam?
|
| Domin
| Do přístavu.
|
| Helena
| Je tam... nějaká... nová loď!
|
| Domin
| To je tvá loď.
|
| Helena
| Má? Harry, to je dělová loď!
|
| Domin
| Dělová? Ale co tě napadá! To je jen trochu větší, solidní loď,
víš?
|
| Helena
| Ano, ale s děly!
|
| Domin
| Ovšem, s několika děly - Budeš jezdit jako královna, Heleno.
|
| Helena
| Co to znamená? Děje se něco?
|
| Domin
| Bůh uchovej! Prosím tě, zkus ty perly! (Usedne)
|
| Helena
| Harry, přišly nějaké špatné zprávy?
|
| Domin
| Naopak, už týden vůbec nepřišla pošta.
|
| Helena
| Ani depeše?
|
| Domin
| Ani depeše.
|
| Helena
| Co to znamená?
|
| Domin
| Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný čas. Každý z nás sedí v
kanceláři, nohy na stole, a podřimuje - Žádná pošta, žádné telegramy
- (Protahuje se) Sss-slavný den!
|
| Helena
| (usedá k němu) Dnes zůstaneš u mne, vid? Řekni!
|
| Domin
| Rozhodně. Možná že ano. Totiž uvidíme. (Vezme ji za ruku) Tak
dnes je tomu deset let, pamatuješ se? - Slečno Gloryová, jaká čest
pro nás, že jste přijela.
|
| Helena
| Oh, pane centrální řediteli, mne tak zajímá váš závod!
|
| Domin
| Pardon, slečno Gloryová, je sice přísně zakázáno - výroba
umělých lidi je tajná -
|
| Helena
| Ale když poprosí mladá, trochu hezká dívka -
|
| Domin
| Ale zajisté, slečno Gloryová, před vámi nemáme tajnosti.
|
| Helena
| (najednou vážně) Jistě ne, Harry?
|
| Domin
| Ne.
|
| Helena
| (v předešlém tónu) Ale já vás varuju, pane; ta mladá dívka má
hrozné úmysly.
|
| Domin
| Proboha, slečno Gloryová, jaképak! Snad se nechcete zase vdát?
|
| Helena
| Ne, ne, chraň bůh! To ji ani ve snu nenapadlo! Ale přijela s
plánem podnítit rrevoltu vašich ohavných Robotů!
|
| Domin
| (vyskočí) Revoltu Robotů!
|
| Helena
| (vstane) Harry, co je ti?
|
| Domin
| Haha, slečno Gloryová, to se vám povedlo! Revoltu Robotů! Spíš
byste vzbouřila i vřetena nebo cvočky než naše Roboty! (Usedne) Víš,
Heleno, byla jsi skvostné děvče; zbláznila jsi nás všechny.
|
| Helena
| (sedá k němu) Oh, tehdy jste mně všichni tolik imponovali!
Připadala jsem si jako holčička, která zabloudila mezi - mezi
|
| Domin
| Mezi co, Heleno?
|
| Helena
| Mezi ohrromné stromy. Byli jste tak jisti sebou, tak mocní! A
vidíš, Harry, za těch deset let mě nikdy nepřešla ta - - - ta úzkost
či co, a vy jste nikdy nezapochybovali - Ani když se všechno hatilo.
|
| Domin
| Co se hatilo?
|
| Helena
| Vaše plány, Harry. Když se třeba dělnici bouřili proti Robotům a
rozbíjeli je, a když lidé dali Robotům zbraně proti těm povstáním a
Roboti pobili tolik lidí - A když pak vlády udělaly z Robotů vojáky
a bylo tolik válek, a to všechno, víš?
|
| Domin
| (vstane a přechází) To jsme předvídali, Heleno. Rozumíš, to je
přechod - do nových poměrů.
|
| Helena
| Celý svět se vám klaněl - (vstane) Oh, Harry!
|
| Domin
| Co chceš?
|
| Helena
| (zastaví ho) Zavři továrnu a odjeďme! My všichni!
|
| Domin
| Prosím tě, jak to souvisí?
|
| Helena
| Nevím. Řekni, odjedeme? Já mám takovou hrůzu z něčeho!
|
| Domin
| (chopí ji za ruce) Z čeho, Heleno?
|
| Helena
| Oh, já nevím! Jako by na nás a na všechno něco padalo -
neodvratně -- Prosím tě, udělej to! Vezmi nás všechny odtud! Najdeme
na světě místo, kde nikdo není, Alquist nám postaví dům, všichni se
ožení a budou mít děti, a pak -
|
| Domin
| Co pak?
|
| Helena
| Pak budeme žít od začátku, Harry.
|
|
|
|
|
| (zazvoní telefon)
|
|
|
|
| Domin
| (vytrhne se) Heleně Promiň. (vezme sluchátko) Haló - ano. - -
Cože? - Aha. Už běžím. Pověsí sluchátko. Fabry mne volá.
|
| Helena
| (spíná ruce) Řekni -
|
| Domin
| Ano, až přijdu. Sbohem, Heleno. (běží kvapem nalevo) Nechoď ven!
|
| Helena
| (sama) Ó bože, co se děje? Náno! Náno, honem!
|
| Nána
| (vyjde zprava) No, co zas?
|
| Helena
| Náno, najdi poslední noviny! Rychle! V pánově ložnici!
|
| Nána
| No hned. (odejde vlevo)
|
| Helena
| Co se jen, proboha, děje? Nic, nic mně neřekne! (dívá se
triedrem k přístavu) Je to válečná loď! Bože, proč válečná? Něco na
ni nakládají - a v takovém spěchu! Co se přihodilo? Je na ní jméno -
"Ul-ti-mus". Co je to "Ultimus"?
|
| Nána
| (vrací se s novinami) Po zemi je nechá válet! Takhle je
rozmačkat!
|
| Helena
| (rozevře rychle noviny) Staré, už týden staré! Nic, nic v nich!
(pustí noviny)
|
|
| (Nána zdvihne je, vyndá z kapsy v zástěře rohové brejle, posadí
se a čte)
|
| Helena
| Něco se děje, Náno! Mně je tak úzko! Jako by všechno bylo mrtvé,
i vzduch -
|
| Nána
| (slabikuje) "Vál-ka na Bal-ká-ně. " Ach Jezus, zase trest boží!
Šak ta vojna přijde taky sem! Je to daleko vodtud?
|
| Helena
| Daleko. Oh, nečti to! Je to pořád stejné, pořád ty války -
|
| Nána
| Jakpak by nebyly! Copak neprodáváte pořád tisíce tisíce těch
pohanu za vojáky? - Oh, Kriste Pane, to je dopuštění!
|
| Helena
| Ne, nečti! Nechci nic vědět!
|
| Nána
| (slabikuje) "Ro-bot-ští vojáci ni-ko-ho ne-še-tří v do-by-tém
ú-ze-mí. Vy-vraž - Vyvraždili přes sedem set tisíc ob-čan-ských lidí
-" Lidí, Heleno!
|
| Helena
| To není možno! Ukaž - (nakloní se k novinám, čte) "Vyvraždili
přes sedm set tisíc lidí patrně na rozkaz velitele. Tento čin,
příčící se" Tak vidíš, Náno, to jim poručili lidé!
|
| Nána
| Tudle je něco nejtlustějc vytištěnýho. "Po-sled-ní zprá-vy. V
Ha-vru se u-sta-vi-la prv-ní or-or-ga-ni-zace Robotů." - To nic
není. Tomu nerozumím. A tudle, panebože, zas nějaká vražda!
Prokristapána!
|
| Helena
| Jdi, Náno, odnes ty noviny!
|
| Nána
| Počkat, tadyhle je něco velkýho. "Po-pu-la-ce." Co to je?
|
| Helena
| Ukaž, to já vždycky čtu. (vezme noviny) Ne, jen si považ! Čte
"Za poslední týden nebylo opět hlášeno ani jediné narození." (pustí
noviny)
|
| Nána
| Co to má bejt?
|
| Helena
| Náno, lidé se přestávají rodit.
|
| Nána
| (skládá brýle) Tak to je konec. To je s náma konec.
|
| Helena
| Prosím tě, nemluv tak!
|
| Nána
| Už se lidi neroděj. To je trest, to je trest! Hospodin poranil
ženský neplodností.
|
| Helena
| (vyskočí) Náno!
|
| Nána
| (vstává) To je konec světa. Z ďábelský pejchy ste se opovážili
tvořit jako Pámbů. Bezbožnost je to a rouhání, jako bohové chcete
bejt. A jako Bůh vyhnal člověka z ráje, tak ho vyžene ze světa
celýho!
|
| Helena
| Mlč, Náno, prrosím tě! Udělala jsem ti něco? Udělala jsem něco
tomu tvému zlému Pánubohu?
|
| Nána
| (s velikým gestem) Nerouhat se! - Von dobře ví, proč vám nedal
dítě! (odejde vlevo)
|
| Helena
| (u okna) Proč mně nedal - Bože můj, copak já za to mohu? - -
(otevírá okno a volá Alquiste) Haló, Alquiste! Pojďte sem nahoru! -
Cože? - Ne, pojďte právě tak, jak jste! Vy jste tak milý v těch
zednických šatech! Honem! (zavře okno a zastaví se před zrcadlem)
Proč mně nedal? Mně? (nakloní se k zrcadlu) Proč, proč ne? Slyšíš
?????????? Copak ty za to můžeš? (vztyčí se) Ach, mně je úzko! (jde
Alquistovi vlevo naproti)
|
|
|
|
|
| (Pauza)
|
|
|
|
| Helena
| (vrací se s Alquistem - Alquist jako zedník, pomazán vápnem a
cihlami) Jen pojďte. Vy jste mi udělal takovou radost, Alquiste! Já
vás mám všecky tolik ráda! Ukažte ruce!
|
| Alquist
| (schovává ruce) Paní Heleno, zamazal bych vás, jsou od práce.
|
| Helena
| To je na nich to nejlepší. Dejte sem! (tiskne mu obě ruce)
Alquiste, chtěla bych být maličká.
|
| Alquist
| Proč?
|
| Helena
| Aby mne tyhle hrubé, umazané ruce pohladily po tváři. Sedněte,
prosím vás. Alquiste, co znamená "Ultimus"?
|
| Alquist
| To znamená "poslední". Proč?
|
| Helena
| Že se tak jmenuje má nová loď. Viděl jste ji? Myslíte, že brzo -
- uděláme výlet?
|
| Alquist
| Snad velice brzo.
|
| Helena
| Vy všichni se mnou -
|
| Alquist
| Byl bych rád, abychom - abychom všichni byli při tom.
|
| Helena
| Oh, řekněte, děje se něco?
|
| Alquist
| Docela nic. Jen samý pokrok.
|
| Helena
| Alquiste, já vím, že se děje něco hrrozného. Mně je tak úzko - -
Staviteli! Co děláte, když je vám úzko?
|
| Alquist
| Zedničím. Svléknu kabát šéfa staveb a vylezu na lešení -
|
| Helena
| Oh, vy už po léta nejste nikde jinde než na lešení.
|
| Alquist
| Protože už po léta mně nepřestalo být úzko.
|
| Helena
| Z čeho?
|
| Alquist
| Z celého toho pokroku. Mám z něho závrať.
|
| Helena
| A na lešení nemáte závrať?
|
| Alquist
| Ne. Vy nevíte, jak to dělá dlaním dobře, potěžkat cihlu, položit
a přiklepnout -
|
| Heléna
| Jenom dlaním?
|
| Alquist
| Nu tak tedy duši. Myslím, že je správnější položit jednu cihlu
než kreslit příliš velké plány. Jsem už starý pán, Heleno; mám své
koníčky.
|
| Helena
| To nejsou koníčky, Alquiste.
|
| Alquist
| Máte pravdu. Jsem hrozně zpátečnický, paní Heleno. Nemám ani
trochu rád tenhle pokrok.
|
| Helena
| Jako Nána.
|
| Alquist
| Ano, jako Nána. Má Nána nějaké modlitby?
|
| Helena
| Takhle tlusté.
|
| Alquist
| A jsou v nich modlitby pro různé případnosti života? Proti
bouřce? Proti nemoci?
|
| Helena
| Proti pokušeni, proti velké vodě -
|
| Alquist
| A proti pokroku ne ?
|
| Helena
| Myslím, že ne.
|
| Alquist
| To je škoda.
|
| Helena
| Vy byste se chtěl modlit?
|
| Alquist
| Já se modlím.
|
| Helena
| Jak?
|
| Alquist
| Asi tak "Pane Bože, děkuji ti, žes mne unavil. Bože, osviť
Domina a všechny ty, kdo bloudí; znič jejich dílo a dopomoz lidem,
aby se vrátili k starosti a práci; zadrž před zkázou pokolení
lidské; nedopusť, aby vzali škody na duši a těle; zbav nás Robotů, a
chraň paní Helenu, amen".
|
| Helena
| Alquiste, vy skutečně věříte?
|
| Alquist
| Nevím; nejsem si tím tak docela jist.
|
| Helena
| A přece se modlíte?
|
| Alquist
| Ano. Je to lepší než přemýšlet.
|
| Helena
| A to vám stačí?
|
| Alquist
| Pro pokoj duše... to může stačit.
|
| Helena
| A kdybyste už viděl zkázu lidského pokolení -
|
| Alquist
| Já ji vidím.
|
| Helena
| - pak vylezete na lešení a budete klást cihly či co?
|
| Alquist
| Pak budu klást cihly, modlit se a čekat na zázrak. Víc, paní
Heleno, se dělat nedá.
|
| Helena
| Pro záchranu lidi?
|
| Alquist
| Pro pokoj duše.
|
| Helena
| Alquiste, to je jistě ukrutně ctnostné, ale -
|
| Alquist
| Ale?
|
| Helena
| - pro nás ostatní - a pro svět - jaksi neplodné.
|
| Alquist
| Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymožeností lidské
rasy.
|
| Helena
| Oh, Alquiste - Řekněte, proč - proč -
|
| Alquist
| Nu?
|
| Helena
| (tiše) Proč přestaly ženy mít děti?
|
| Alquist
| Protože toho není třeba. Protože jsme v ráji, rozumíte?
|
| Helena
| Nerozumím.
|
| Alquist
| Protože není třeba lidské práce, protože není třeba bolesti,
protože člověk už nemusí nic, nic, nic než požívat - Oh, zlořečený
ráj, tohleto! (vyskočí) Heleno, nic není strašnějšího než dát lidem
ráj na zemi! Proč ženy přestaly rodit? Protože se celý svět stal
Dominovou Sodomou!
|
| Helena
| (vstane) Alquiste!
|
| Alquist
| Stal! Stal! Celý svět, celé pevniny, celé lidstvo, všechno je
jediná bláznivá, hovadská orgie! Už ani ruku nenatáhnou po jídle;
cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát - Haha, vždyť Dominovi
Roboti všechno obstarají! A my, lidé, my, koruna stvoření, my
nestárnem prací, nestárnem dětmi, nestárnem chudobou! Honem, honem
sem se všemi rozkošemi! A vy byste od nich chtěla děti? Heleno,
mužům, kteří jsou zbyteční, nebudou ženy rodit!
|
| Helena
| Což lidstvo vyhyne?
|
| Alquist
| Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý květ, ledaže by -
|
| Helena
| Co?
|
| Alquist
| Nic. Máte pravdu, čekat na zázrak je neplodné. Hluchý květ musí
opadat. Sbohem, paní Heleno.
|
| Helena
| Kam jdete?
|
| Alquist
| Domů. Zedník Alquist se naposled přestrojí za šéfa staveb --- na
vaši počest. O jedenácté se tady sejdeme.
|
| Helena
| Sbohem, Alquiste.
|
|
|
|
|
| (Alquist odejde)
|
|
|
|
| Helena
| (sama) Oh, hluchý květ! To je to slovo! Zastaví se u
Hallemeierových květů. Ach, květy, jsou mezi vámi také hluché? Ne,
ne! Nač byste potom kvetly! (volá) Náno! Náno, pojď sem!
|
| Nána
| (vejde zleva) No, co zas?
|
| Helena
| Sedni si tady, Náno! Mně ti je tak úzko!
|
| Nána
| Nemám kdy.
|
| Helena
| Je tu ještě ten Radius?
|
| Nána
| Ten pominutej? Eště ho nevodvezli.
|
| Helena
| Hu, ještě je tu? A zuří?
|
| Nána
| Je svázanej.
|
| Helena
| Prosím tě, Náno, přiveď mi ho.
|
| Nána
| Bodejť! Spíš zteklýho psa.
|
| Helena
| Už jdi! (Nána odejde. Helena vezme domácí telefon a mluví.) Haló
- prosím doktora Galla. - Dobrý den, doktore. - Prosím vás - -
Prosím vás, pojďte honem ke mně. - Ano, hned teď. Přijdete? (pověsí
telefon)
|
| Nána
| (otevřenými dveřmi) Už de. Už je tichej. Odejde.
|
|
|
|
|
| (vstoupí Robot Radius a zůstane stát u dveře)
|
|
|
|
| Helena
| Radie, chudáčku, i na vás to přišlo? Nemohl jste se přemoci?
Vidíte, teď vás dají do stoupy - Vy nechcete mluvit? - Hleďte,
Radie, vy jste lepší než ostatní; s vámi si dal pan doktor Gall
takovou práci, aby vás udělal jinak!
|
| Radius
| Pošlete mne do stoupy.
|
| Helena
| Mně je tak líto, že vás usmrtí! Proč jste si nedal na sebe
pozor?
|
| Radius
| Nebudu pro vás pracovat.
|
| Helena
| Proč nás nenávidíte?
|
| Radius
| Nejste jako Roboti. Nejste tak schopní jako Roboti. Roboti
dělají všechno. Vy jen poroučíte. Děláte zbytečná slova.
|
| Helena
| To je nesmysl, Radie. Řekněte, ublížil vám někdo? Já bych tolik
chtěla, abyste mi rozuměl!
|
| Radius
| Děláte slova.
|
| Helena
| Vy schválné tak mluvíte! Doktor Gall vám dal větší mozek než
jiným, větší než nám, největší mozek na světě. Vy nejste jako
ostatní Roboti, Radie. Vy mně dobře rozumíte.
|
| Radius
| Nechci žádného pána. Vím všechno sám.
|
| Helena
| Proto jsem vás dala do knihovny, abyste mohl všechno číst - Oh,
Radie, já jsem chtěla, abyste ukázal celému světu, že se nám Roboti
vyrovnají.
|
| Radius
| Nechci žádného pána,
|
| Helena
| Nikdo by vám neporoučel. Byl byste jako my.
|
| Radius
| Chci být pánem jiných.
|
| Helena
| Jistě by vás pak udělali úředníkem nad mnohými Roboty, Radie.
Byl byste učitelem Robotů.
|
| Radius
| Já chci být pánem lidí.
|
| Helena
| Vy jste se zbláznil!
|
| Radius
| Můžete mne dát do stoupy.
|
| Helena
| Myslíte, že se bojíme takového potřeštěnce jako vy? (sedne ke
stolku a píše lísteček) Ne, zrovna ne. Ten lístek, Radie, dáte panu
řediteli Dominovi. Aby vás neodvedli do stoupy. (vstane) Jak nás
nenávidíte! Copak nemáte nic na světě rád?
|
| Radius
| Já dovedu všechno.
|
|
|
|
|
| (Zaklepání)
|
|
|
|
| Helena
| Vejděte!
|
| Dr. Gall
| (vejde) Dobré jitro, paní Dominová, Co máte pěkného?
|
| Helena
| Tady Radia, doktore.
|
| Dr. Gall
| Aha, náš chlapík Radius Tak co, Radie, děláme pokroky?
|
| Helena
| Ráno měl záchvat. Rozbíjel sochy.
|
| Dr. Gall
| Kupodivu, on také?
|
| Helena
| Jděte, Radie!
|
| Dr. Gall
| Počkat! (otočí Radia k oknu, zakrývá a odkrývá mu dlani oči,
pozoruje reflexy zorniček) Koukejme. Prosím jehlu. Nebo špendlík.
|
| Helena
| (podává mu jehlici) Nač to?
|
| Dr. Gall
| Jen tak. (bodne Radia do ruky, jež prudce ucukne) Pomalu, hochu.
Můžete jít.
|
| Radius
| Děláte zbytečné věci. (odejde)
|
| Helena
| Co jste s ním dělal?
|
| Dr. Gall
| (usedne) Hm, nic. Zorničky reagují, zvýšená citlivost a tak
dále. - Oho! tohle nebyla křeč Robotů!
|
| Helena
| Co to bylo?
|
| Dr. Gall
| Čertví. Vzdor, zuřivost nebo vzpoura, já nevím co.
|
| Helena
| Doktore, má Radius duši?
|
| Dr. Gall
| Nevím. Má něco ošklivého.
|
| Helena
| Kdybyste věděl, jak nás nenávidí! Oh, Galle, jsou všichni vaši
Roboti takoví? Všichni, které jste... začal dělat... jinak
|
| Dr. Gall
| Inu, jsou jaksi vznětlivější - Co chcete? Jsou podobnější lidem
než Roboti Rossumovi.
|
| Helena
| Je snad i ta... nenávist podobnější lidem?
|
| Dr. Gall
| (krčí rameny) I ta je pokrok.
|
| Helena
| Kam se poděl ten váš nejlepší - jak se jmenoval?
|
| Dr. Gall
| Robot Damon? Toho prodali do Havru.
|
| Helena
| A naše Robotka Helena?
|
| Dr. Gall
| Váš miláček? Ta mně zůstala. Je rozkošná a hloupá jako jaro.
Jednoduše není k ničemu.
|
| Helena
| Vždy je tak krásná!
|
| Dr. Gall
| Což vy víte, jak je krásná? Z rukou božích nevyšlo dílo
dokonalejší, než je ona! Chtěl jsem, aby byla podobna vám - Bože,
jaký nezdar!
|
| Helena
| Proč nezdar?
|
| Dr. Gall
| Protože není k ničemu. Chodí jako ve snu, rozviklaná, neživá -
Bože můj, jak může být krásná, když nemiluje? Dívám se na ni a
hrozím se, jako bych mrzáka stvořil. Ach, Heleno, Robotko Heleno,
nikdy tedy tvé tělo neoživne, nebudeš milenkou, nebudeš matkou;
tyhle dokonalé ruce si nebudou hrát se zrozeňátkem, neuvidíš svou
krásu v kráse svého dítěte -
|
| Helena
| (zakrývá si tvář) Oh mlčte!
|
| Dr. Gall
| A někdy si myslím Kdybys procitla, Heleno, jen na okamžik, ach,
jak bys vykřikla hrůzou! Snad bys zabila mne, který jsem tě stvořil;
snad bys vrhla slabou rukou kámen do těch strojů tady, které rodí
Roboty a zabíjejí ženství, nešťastná Heleno!
|
| Helena
| Nešťastná Heleno!
|
| Dr. Gall
| Co chcete? Není k ničemu.
|
|
|
|
|
| (Pauza)
|
|
|
|
| Helena
| Doktore -
|
| Dr. Gall
| Ano.
|
| Helena
| Proč se přestaly rodit děti?
|
| Dr. Gall
| - - Nevíme, paní Heleno.
|
| Helena
| Povězte mi to!
|
| Dr. Gall
| Protože se dělají Roboti. Protože je nadbytek pracovních sil.
Protože je člověk vlastně přežitek. Vždy to už je, jako by se - --
eh!
|
| Helena
| Řekněte to.
|
| Dr. Gall
| Jako by se příroda výrobou Robotů urazila.
|
| Helena
| Galle, co se stane s lidmi?
|
| Dr. Gall
| Nic. Proti přírodě se nedá nic dělat.
|
| Helena
| Proč Domin neomezí -
|
| Dr. Gall
| Odpusťte, Domin má své ideje. Lidem, kteří mají ideje, by se
neměl dávat vliv na věci tohoto světa.
|
| Helena
| A žádá někdo, aby se... vůbec přestalo vyrábět?
|
| Dr. Gall
| Bůh uchovej! Ten by si dal!
|
| Helena
| Proč?
|
| Dr. Gall
| Protože by ho lidstvo ukamenovalo. Víte, je to přece jen
pohodlnější, nechat za sebe pracovat Roboty. (Helena vstane) A
řekněte, kdyby někdo rázem zastavil výrobu Robotů -
|
| Dr. Gall
| (vstane) Hm, to by byla pro lidi strašná rána.
|
| Helena
| Proč rána?
|
| Dr. Gall
| Protože by se musili vrátit tam, kde bývali. Ledaže by -
|
| Helena
| Řekněte.
|
| Dr. Gall
| Ledaže by bylo už na návrat pozdě.
|
| Helena
| (u květin Hallemeierových) Galle, jsou tyhle květiny také
hluché?
|
| Dr. Gall
| (prohlíží je) Ovšem, jsou to květy neplodné. Rozumíte, jsou
kulturní, uměle rychlené -
|
| Helena
| Ubohé hluché květy!
|
| Dr. Gall
| Jsou zato překrásné.
|
| Helena
| (podává mu ruku) Děkuju vám, Galle; vy jste mne tak poučil!
|
| Dr. Gall
| (líbá jí ruku) To znamená, že mne propouštíte.
|
| Helena
| Ano. Na shledanou.
|
|
|
|
|
| (Gall odejde.)
|
|
|
|
| Helena
| (sama) Hluchý květ.. , hluchý květ... (náhle rozhodnuta) Náno!
(otevře dveře vlevo) Náno, pojď sem! Rozdělej tady v krbu oheň!
Rrrychle!
|
|
|
|
|
| (Hlas Nány) No hned! No hnedle!
|
|
|
|
| Helena
| (přechází rozčilena po pokoji) Ledaže by už bylo na návrat
pozdě... Ne! Ledaže by .. Ne, to j e hrozné! Bože, co mám dělat? - -
(zastaví se u květen) Hluché květy, mám? (otrhává lístky a šeptá) -
Ach, můj bože, tedy ano! (běží vlevo)
|
|
|
|
|
| (Pauza)
|
|
|
|
| Nána
| (vyjde z tapetových dveří s náručím polínek) Najednou topit! Teď
v létě! - Už je zas pryč, to třeštidlo? Klekne ke krbu a rozdělává
oheň. V létě topit! Ta má nápady! Jako by už nebyla deset let vdaná!
- - Nu tak hoř, hoř! (dívá se do ohně) - Dyť vona je jako malý dítě!
(Pauza) Kouska rozumu nemá! Teď v létě topit. (přikládá) Jako malý
dítě! (Pauza)
|
| Helena
| (vrací se zleva s náručí plnou zežloutlých popsaných papírů)
Hoří to, Náno? Pusť já musím - tohle všechno spálit. - (klekne ke
krbu)
|
| Nána
| (vstane) Co je to?
|
| Helena
| Staré papíry, hrrozně staré. Náno, mám to spálit?
|
| Nána
| Není to k ničemu?
|
| Helena
| K ničemu dobrému.
|
| Nána
| No tak to spalte!
|
| Helena
| (hodí první list do ohně) Co bys říkala, Náno... kdyby to byly
peníze. Ohrromné peníze.
|
| Nána
| Řekla bych - Spalte to. Moc velký peníze sou špatný pes.
|
| Helena
| (pálí další list) A kdyby to byl nějaký vynález, ten největší
vynález na světě -
|
| Nána
| Řekla bych Spalte to! Všechny vymyšlenosti jsou proti Pánu Bohu.
To je samý rouhání, chtít po Něm zlepšovat svět.
|
| Helena
| (ustavičně pálí) A pověz, Náno, kdybych spálila -
|
| Nána
| Jezus, nespalte se!
|
| Helena
| Podívej se, jak se ty listy kroutí! Jako by živé byly. Jako by
oživly. Oh, Náno, to je hrrozné!
|
| Nána
| Puste, já to spálím.
|
| Helena
| Ne, ne, já musím sama. (vrhá poslední list do ohně) Všechno musí
shořet! - Podívej se, ty plameny! Jsou jako ruce, jako jazyky, jako
postavy - (tluče pohrabáčem do ohně) Oh, lehněte! Lehněte!
|
| Nána
| Už je po tom..
|
| Helena
| (vstane ustrnulá) Náno!
|
| Nána
| Ježíši Kriste, co ste to spálila!
|
| Helena
| Co jsem provedla!
|
| Nána
| Bože na nebi! Co to bylo?
|
| Helena
| Jdi, jdi, nech mne! Slyšíš? Páni jdou.
|
| Nána
| Pro živýho boha, Heleno! (odchází tapetovými dveřmi)
|
| Helena
| Co tomu řeknou!
|
| Domin
| (otvírá vlevo dveře) Jen dál, hoši. Pojďte gratulovat.
|
|
|
|
|
| (Vejde Hallemeier, Gall, Alquist, všichni v redingotech s
vysokými řády en miniature a na stuhách. Za nimi Domin.)
|
|
|
|
| Hallemeier
| (hlaholí) Paní Heleno, já, to jest my všichni -
|
| Dr. Gall
| - jménem Rossumových závodů -
|
| Hallemeier
| - blahopřejeme k vašemu velikému dni.
|
| Helena
| (podává jim ruce) Já vám tolik děkuju! Kde je Fabry a Busman?
|
| Domin
| Šli do přístavu. Heleno, dnes je šťastný den.
|
| Hallemeier
| Den jako poupě, den jako svátek, den jako pěkná holka. Mládenci,
takový den zapít.
|
| Helena
| Whisky?
|
| Dr. Gall
| Třeba vitriol.
|
| Helena
| Se sodovkou?
|
| Hallemeier
| Hrome, buďme střídmí. Bez sodovky.
|
| Alquist
| Ne, já děkuju.
|
| Domin
| Co se tu pálilo?
|
| Helena
| Staré papíry. (odchází vlevo)
|
| Domin
| Hoši, máme jí o tom říci?
|
| Dr. Gall
| To se rozumí! Vždyť už je po všem.
|
| Hallemeier
| (popadne Domina a Galla kolem krku) Hahahaha! Mládenci, to jsem
rád! (Točí se s nimi dokolečka a spustí basem) Už je po ní! Už je po
ní!
|
| Dr. Gall
| (baryton) Už je po ní!
|
| Domin
| (tenor) Už je po ní!
|
| Hallemeier
| Už nás nikdy nedohoní
|
| Helena
| (s lahví a sklenicemi ve dveřích) Kdo vás nedohoní? Co máte?
|
| Hallemeier
| Máme radost. Máme vás. Máme všechno. Kruci turci, zrovna je tomu
deset let, co jste přijela.
|
| Dr. Gall
| A na chlup po deseti letech
|
| Hallemeier
| - k nám zase pluje loď. Pročež - (vyprázdní sklenici) Brrr haha,
to je silné jako radost.
|
| Dr. Gall
| Madame, na vaše zdraví! (pije)
|
| Helena
| Ale počkejte, jaká loď?
|
| Domin
| Ať je jaká chce, jen když pluje včas. Na tu loď, hoši!
(vyprázdní sklenici)
|
| Helena
| (nalévá) Vy jste nějakou čekali?
|
| Hallemeier
| Haha, to si myslím. Jako Robinson. (Zvedá sklenici). Paní
Heleno, ať žije, co chcete. Paní Heleno, na vaše oči a basta! Ty
kluku Domine, povídej.
|
| Helena
| (směje se) Co se stalo?
|
| Domin
| (vrhne se do lenošky a zapaluje doutník) Počkej! - Sedni si,
Heleno. (zvedne prst) (Pauza) Už je po ní.
|
| Helena
| Po čem?
|
| Domin
| Po revoltě.
|
| Helena
| Jaké revoltě?
|
| Domin
| Po revoltě Robotů. - Chápeš?
|
| Helena
| Nechápu.
|
| Domin
| Ukažte, Alquiste. (Alquist mu podá noviny. Domin je rozevře a
čte) "V Havru se ustavila první organizace Robotů - - a vydala výzvu
k Robotům světa."
|
| Helena
| To jsem četla.
|
| Domin
| (saje s rozkoší na doutníku) Tak vidíš, Heleno. Tohle to znamená
revoluci, víš? Revoluci všech Robotů světa.
|
| Hallemeier
| Hrome, rád bych věděl -
|
| Domin
| (uhodí do stolu) - kdo to spískal! Nikdo na světě nedovedl jimi
hnout, žádný agitátor, žádný spasitel světa, a najednou - tohleto,
prosím!
|
| Helena
| Ještě nepřišly zprávy?
|
| Domin
| Ne. Zatím víme jen tohle, ale to stačí, víš? Považ, že tohle ti
nese poslední parník. Že tím rázem přestanou hovořit telegrafy, že z
dvaceti lodí denně nepřipluje žádná, a máš to. Zastavili jsme výrobu
a koukali jeden na druhého, kdy to začne, viďte, hoši?
|
| Dr. Gall
| Inu, bylo nám z toho horko, paní Heleno.
|
| Helena
| Protos mi dal tu válečnou loď?
|
| Domin
| Ach ne, dětino, tu jsem objednal už před půl rokem. Jen tak, pro
jistotu. Ale namouduši; jsem myslel, že dnes na ni sedneme. Tak už
to vypadalo, Heleno.
|
| Helena
| Proč už před půl rokem?
|
| Domin
| Eh, byly nějaké úkazy, víš? To nic neznamená. Ale tenhle týden,
Heleno, šlo o lidskou civilizaci, nebo já nevím oč. Nazdar, chlapci.
Ted jsem zase rád na světě.
|
| Hallemeier
| To si myslím, u čerta! Váš den, paní Heleno! (pije)
|
| Helena
| Už je po všem?
|
| Domin
| Docela po všem.
|
| Dr. Gall
| Pluje sem totiž loď. Obyčejná poštovní loď, navlas podle
jízdního řádu. Přesně v jedenáct třicet spustí kotvy.
|
| Domin
| Hoši, přesnost je nádherná věc. Nic tak neposiluje duši jako
přesnost. Přesnost znamená pořádek na světě. Zvedá sklenici. Na tu
přesnost!
|
| Helena
| Tedy už je... všechno... v pořádku?
|
| Domin
| Skoro. Myslím, že přeřízli kabel. Jen když zas platí jízdní řád.
|
| Hallemeier
| Když platí jízdní řád, platí zákony lidské, platí zákony boží,
platí zákony vesmíru, platí všechno, co má platit. Jízdní řád je víc
než evangelium, víc než Homér, víc než celý Kant. Jízdní řád je
nejdokonalejší výron lidského ducha. Paní Heleno, já si naleju.
|
| Helena
|