The Project Gutenberg eBook, R.U.R., by Karel Čapek This eBook is for the use of anyone anywhere at no cost and with almost no restrictions whatsoever. You may copy it, give it away or re-use it under the terms of the Project Gutenberg License included with this eBook or online at www.gutenberg.net Title: R.U.R. Author: Karel Čapek Release Date: August 2, 2004 [eBook #13083] Language: Czech Character set encoding: UTF-16 ***START OF THE PROJECT GUTENBERG EBOOK R.U.R.*** Thanks to Curtis Weyant and Al Haines for creating plain text from HTML. The HTML came from an anonymous donor. ÿþ Karel apek R.U.R. (Rossum´s Universal Robots) Kolektivní drama o vstupní komedii a tYech djstvích OSOBY Harry Domin centrální Yeditel Rossumových Univerzálních Roboto In~. Fabry generální technický Yeditel R.U.R. Dr. Gall pYednosta fyziologického a výzkumného oddlení R.U.R. Dr. Hallemeier pYednosta ústavu pro psychologii a výchovu roboto R.U.R Konzul Busman generální komer ní Yeditel R.U.R. Stavitel Alquist aéf staveb R.U.R. Helena Gloryová Nána její chova Marius Robot Sulla Robotka Radius Robot Damon Robot 1. Robot 2. Robot 3. Robot 4. Robot Primus Robot Helena Robotka Robotský sluha a etní Roboti Domin v pYedehYe asi osmatYicetiletý, vysoký, oholený Fabry rovn~ oholený, plavý, vá~né a jemné tváYe Dr. Gall drobný, ~ivý, sndý, s erným knírem Hallemeier ohromný, hYmotný, se zrzavým anglickým knírem a zrzavým kartá em vlaso Busman tlustý, pleaatý, krátkozraký ~id Alquist staraí ne~ ostatní, nedbale oble ený, dlouhých, proaedivlých vlaso a vouso Helena velmi elegantní Ve vlastní hYe vaichni o deset let staraí. Roboti v pYedehYe oble eni jako lidé. Jsou úse ná v pohybech i výslovnosti, bezvýrazných tváYí, upYeného pohledu. Ve vlastní hYe mají plátné blozy v pasu sta~ené Yemenem a na prsou mosazné íslo. Po pYedehYe a druhém aktu pYestávka. PYedehra ÚstYední kanceláY továrny Rossum s Universal Robots. Vpravo vchod. Okny v pro elní stn pohled na nekone né Yady továrních budov. Vlevo dalaí Yeditelské místnosti. Domin [sedí u velikého amerického psacího stolu v otá ecím kYesle. Na stole ~árovka, telefon, t~ítka, poYada  dopiso, atd., na stn vlevo veliké mapy s lodními a ~elezni ními liniemi, veliký kalendáY, hodiny, je~ ukazují nco málo pYed polednem; na stn vpravo tiatné plakáty: "Nejlacinjaí práce: Rossumovi Roboti" "Tropi tí Roboti, nový vynález. Kus 150 d." "Ka~dý si kup svého Robota!" "Chcete zlevnit svoje výrobky? Objednejte si Rossumovy Roboty." Dále jiné mapy, dopravní lodní Yád, tabulka s telegrafickými záznamy kurso atd. V kontrastu k této výzdob stn je na zemi nádherný turecký koberec, vpravo kulatý stol, pohovka, ko~ená klubovní kYesla a knihovna, v ní~ místo knih stojí láhve s vínem a koYalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominova stolu psací stroj, na nm~ píae dívka Sulla.] Domin: [diktuje] "- ~e neru íme za zbo~í poakozené dopravou. Upozornili jsme vaaeho kapitána hned pYi nakládání, ~e lo je nezposobilá k doprav Roboto, tak~e zkáza nákladu nepadá na náa ú et. Znamenáme se - za Rossum s Universal Robots -" Hotovo? Sulla: Ano. Domin: Nový list. Friedrichswerke, Hamburk. - Datum. - "Potvrzujeme objednávku patnáct tisíc Roboto -" [zazvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do nho] Haló - Zde centrální - ano. - Zajisté. Ale ano, jako v~dycky. - Ovaem, kabelujte jim. - Dobrá - [zavsí telefon] Kde jsem pYestal? Sulla: Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R. Domin: [zamyalen] Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R. Marius: [vstoupí] Pane Yediteli, njaká dáma prosí - Domin: Kdo? Marius: Nevím. Podává vizitku. Domin: [ te] Prezident Glory. - }e prosím. Marius: [otevYe dveYe] Ra te, paní. [vejde Helena Gloryová. Marius odejde] Domin: [vstane] Ra te. Helena: Pan centrální Yeditel Domin? Domin: Prosím. Helena: Jdi k vám - Domin: - s lístkem prezidenta Gloryho. To sta í. Helena: Prezident Glory je moj otec. Jsem Helena Gloryová. Domin: Sle no Gloryová, je pro nás neoby ejnou ctí, ~e - ~e - Helena: - ~e vám nemo~eme ukázat dveYe. Domin: - ~e smíme pozdravit dceru velkého prezidenta. Prosím, posate se. Sullo, mo~ete odejít. [Sulla odejde] Domin: [usedne] ím mohu poslou~it, sle no Gloryová? Helena: Já jsem pYijela - Domin: - podívat se na naai tovární výrobu lidí. Jako vaechny návatvy. Prosím, beze vaeho. Helena: Myslela jsem, ~e je zakázáno - Domin: - vstoupit do továrny, ovaem. Jen~e ka~dý sem pYijde s n í vizitkou, sle no Gloryová. Helena: A vy uká~ete ka~dému ... ? Domin: Jen nco. Výroba umlých lidí, sle no, je tovární tajemství. Helena: Pro  mne nenecháte domluvit? Domin: Prosím za prominutí. Chtla jste snad Yíci nco jiného? Helena: Chtla jsem se jen zeptat - Domin: - zda bych vám zcela výjime n neukázal naai továrnu. Ale zajisté, sle no Gloryová. Helena: Jak víte, ~e jsem se na to chtla ptát? Domin: Vaichni se ptají stejn. Vstane. Ze zvláatní úcty, sle no, vám uká~eme víc ne~ jiným a - jedním slovem - Helena: Dkuji vám. Domin: Zavá~ete-li se, ~e nikomu neprozradíte ani to nejmenaí - Helena: [vstane a podává mu ruku] Mé estné slovo. Domin: Dkuji. Nechtla byste snad sejmout závoj? Helena: Ach ovaem, vy chcete vidt - PromiHte. Domin: Prosím? Helena: Kdybyste mi pustil ruku. Domin: [pustí] Prosím za prominutí. Helena: [snímá závoj] Chcete vidt, nejsem-li vyzvda . Jak jste opatrní. Domin: [pozoruje ji nadaen] Hm - ovaem - my - tak jest. Helena: Vy mi nedovYujete? Domin: Neoby ejn, sle no hele - pardon, sle no Gloryová. Vskutku neoby ejn potaen - Mla jste dobrou plavbu? Helena: Ano. Pro  - Domin: Proto~e - míním toti~ - ~e jste jeat velmi mladá. Helena: Pojdeme hned do továrny? Domin: Ano. Myslím dvaadvacet, ne? Helena: Dvaadvacet eho? Domin: Let. Helena: Jedenadvacet. Pro  to chcete vdt? Domin: Proto~e - ponvad~ - [s nadaením] Zdr~íte se déle, ~e ano? Helena: Podle toho, co mi uká~ete z výroby. Domin: ertova výroba! Ale zajisté, sle no Gloryová, vaechno uvidíte. Prosím, posate se. Zajímala by vás historie vynálezu? Helena: Ano, prosím vás. [usedne] Domin: Tak tedy. [sedne si na psací stol, pozoruje Helenu uchvácen a odYíkává rychle] Bylo to roku 1920 kdy se starý Rossum veliký filozof ale tehdy jeat mladý u enec odebral na tento daleký ostrov aby studoval moYské ~ivo iastvo te ka. PYitom se pokouael napodobit chemickou syntézou ~ivou hmotu Ye enou protoplazma a~ najednou objevil látku která se chovala naprosto jako ~ivá hmota a  byla jiného chemického slo~ení to bylo roku 1932, práv tyYi sta tyYicet let po objevení Ameriky, uf. Helena: To umíte zpamti? Domin: Ano; fyziologie, sle no Gloryová, není mým Yemeslem. Tak dál? Helena: TYeba. Domin: [slavnostn] A tehdy, sle no, starý Rossum napsal mezi své chemické vzorce tohleto: "PYíroda naala jeden zposob, jak organizovat ~ivou hmotu. Je vaak jiný zposob, jednoduaaí, tvárnjaí a rychlejaí, na nj~ pYíroda vobec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které se mohl brát vývoj ~ivota, jsem dneaního dne objevil." PYedstavte si, sle no, ~e tahle veliká slova psal nad chrchlem jakéhosi koloidálního rosolu, který by ani pes nese~ral. PYedstavte si ho, ~e sedí nad zkumavkou a myslí na to, jak z ní vyroste celý strom ~ivota, jak z ní budou vycházet vaechna zvíYata, po ínajíc víYníkem a kon íc - kon íc samotným lovkem. lovk z jiné látky, ne~ jsme my. Sle no Gloryová, to byl ohromný okam~ik. Helena: Tak dál. Domin: Dál? Te alo o to, dostat ~ivot ze zkumavky ven a zrychlit vývoj a utvoYit njaké ty orgány, kosti a nervy a kdesi cosi a nalézt jakési takové látky, katalyzátory, enzymy, hormóny a tak dále, zkrátka, rozumíte tomu? Helena: N - n - nevím. Myslím, ~e jen málo. Domin: Já docela nic. Víte, pomocí tch vodi ek mohl dlat, co chtl. Mohl tYeba dostat medúzu se sokratovským mozkem nebo ~í~alu padesát metro dlouhou. Ale proto~e neml kousku humoru, vzal si do hlavy, ~e udlá normálního obratlovce nebo snad lovka. A tak se do toho pustil. Helena: Do eho? Domin: Do napodobení pYírody. NejdYív zkusil udlat umlého psa. Stálo ho to Yadu let, vyalo z toho cosi jako zakrnlé tele a poalo to za pár dní. Uká~u vám to v muzeu. A pak u~ se dal starý Rossum do vytváYení lovka. [Pauza] Helena: A to nesmím nikomu prozradit? Domin: Nikomu na svt. Helena: `koda, ~e u~ je to ve vaech ítankách. Domin: `koda. Sesko í ze stolu a usedne vedle Heleny. Ale víte, co v ítankách není? duká si na elo. }e byl starý Rossum ú~asný blázen. Vá~n, sle no Gloryová, ale tohle nechte pro sebe. Ten starý výstYedník chtl opravdu dlat lidi. Helena: Ale v~dye vy dláte lidi! Domin: PYibli~n, sle no Heleno. Ale starý Rossum to mínil doslovn. Víte, chtl jaksi vdecky sesadit Boha. Byl straalivý materialista, a proto to vaechno dlal. Nealo mu o nic víc ne~ podat dokaz, ~e nebylo ~ádného Pánaboha zapotYebí. Proto si umanul udlat lovka navlas, jako jsme my. Znáte trochu anatomii? Helena: Jen - docela málo. Domin: Já také. PYedstavte si, ~e si vzal do hlavy vyrobit vaechno do poslední ~lázy jako v lidském tle. Slepé stYevo, mandle, pupek, samé zbyte nosti. Dokonce i - hm - i pohlavní ~lázy. Helena: Ale ty pYece - ty pYece - Domin: - nejsou zbyte né, já vím. Ale mají-li se lidé umle vyrábt, pak není - hm - nijak tYeba - Helena: Rozumím. Domin: Uká~u vám v muzeu, co spackal za deset let dohromady. Ml to být mu~, ~ilo to celé tYi dny. Starý Rossum neml trochy vkusu. Bylo to hrozné. Bylo to hrozné, co udlal. Ale mlo to uvnitY vaechno, co má lovk. Skute n, ú~asn piplavá práce. A tehdy sem pYiael in~enýr Rossum, synovec starého. Geniální hlava, sle no Gloryová. Jak uvidl, co tropí starý, Yekl: "To je nesmysl, vyrábt lovka deset let. Nebudea-li ho vyrábt rychleji ne~ pYíroda, pak na ten celý krám nakaalat." A pustil se sám do anatomie. Helena: V ítankách je to jinak. Domin: [vstane] V ítankách je placená reklama a ostatn nesmysl. Stojí tam napYíklad, ~e Roboty vynalezl starý pán. Zatím e starý pán hodil na univerzitu, ale o tovární výrob neml pontí. Myslel, ~e udlá skute né lidi, tedy snad njaké nové Indiány, docenty nebo idioty, víte? A teprve mladý Rossum ml nápad udlat z toho ~ivé a inteligentní pracovní stroje. Co je v ítankách o spolupráci obou velikých Rossumo, je povída ka. Ti dva se ukrutn hádali. Starý ateista neml drobet pochopení pro industrii, a kone n ho mladý zavYel do njaké laboratoYe, aby se tam piplal se svými velikými potraty, a za al to vyprávt sám, po in~enýrsku. Starý Rossum ho doslovn proklel a do své smrti usmolil jeat dv fyziologické obludy, a~ ho nakonec naali v laboratoYi mrtvého. To je celá historie. Helena: A co tedy mladý? Domin: Mladý Rossum, sle no, to byl nový vk. Vk výroby po vku poznání. Kdy~ si okoukl anatomii lovka, vidl hned, ~e je to pYília slo~ité a ~e by to dobrý in~enýr udlal jednoduaeji. Za al tedy pYedlávat anatomii a zkouael, co se dá vynechat nebo zjednoduait - Zkrátka, sle no Gloryová, nenudí vás to? Helena: Ne, naopak, je to hrozn zajímavé. Domin: Tak tedy mladý Rossum si Yekl: lovk, to je nco, co dejme tomu cítí radost, hraje na housle, chce jít na procházku a vobec potYebuje dlat spoustu vcí, které - které jsou vlastn zbyte né. Helena: Oho! Domin: Po kejte. Které jsou zbyte né, kdy~ má tYeba tkát nebo s ítat. Naftový motor nemá mít tYapce a ornamenty, sle no Gloryová. A vyrábt umlé dlníky je stejné jako vyrábt naftové motory. Výroba má být co nejjednoduaaí a výrobek prakticky nejlepaí. Co myslíte, jaký dlník je prakticky nejlepaí? Helena: Nejlepaí? Snad ten, který - který - Kdy~ je poctivý - a oddaný. Domin: Ne, ale ten nejlacinjaí. Ten, který má nejmíH potYeb. Mladý Rossum vynalezl dlníka s nejmenaím po tem potYeb. Musel ho zjednoduait. Vyhodil vaechno, co neslou~í pYímo práci. Tím vlastn vyhodil lovka a udlal Robota. Drahá sle no Gloryová, Roboti nejsou lidé. Jsou mechanicky dokonalejaí ne~ my, mají ú~asnou rozumovou inteligenci, ale nemají duai. Ó, sle no Gloryová, výrobek in~enýra je technicky vytYíbenjaí ne~ výrobek pYírody. Helena: Xíká se, ~e lovk je výrobek bo~í. Domin: Tím hoY. Boh neml ani pontí o moderní technice. VYila byste, ~e si nebo~tík mladý Rossum zahrál na Boha? Helena: Jak, prosím vás? Domin: Za al vyrábt Nadroboty. Pracovní obry. Zkusil to s postavami tyYmetrovými, ale to byste nevYila, jak se ti mamuti lámali. Helena: Lámali? Domin: Ano. Z ni eho nic jim praskla noha nebo nco. Naae planeta je patrn trochu malá pro obry. Te dláme jen Roboty pYirozené velikosti a velmi sluané lidské úpravy. Helena: Vidla jsem první Roboty u nás. Obec je koupila ... chci Yíci vzala do práce - Domin: Koupila, drahá sle no. Roboti se kupují. Helena: - získala jako metaYe. Vidla jsem je mést. Jsou tak divní, tak tiaí. Domin: Vidla jste mou písaYku? Helena: Nevaimla jsem si. Domin: [zvoní] Víte, akciová továrna Rossumových Univerzálních Roboto dosud nevyrábí jednotné zbo~í. Máme jemnjaí a hrubaí Roboty. Ti lepaí budou snad ~ít dvacet let. Helena: Pak hynou? Domin: Ano, opotYebují se. [vstoupí Sulla] Domin: Sullo, uka~te se sle n Gloryové. Helena: [vstane a podává jí ruku] Taí mne. Je vám asi hrozn smutno tak daleko od svta, vite? Sulla: To neznám, sle no Gloryová. Ra te usednout, prosím. Helena: [usedne] Odkud jste, sle no? Sulla: Odtud, z továrny. Helena: Ach, vy jste se narodila tady? Sulla: Ano, byla jsem tu udlána. Helena: [vysko í] Co~e? Domin: [smje se] Sulla není lovk, sle no, Sulla je Robot. Helena: Prosím za odpuatní - Domin: [polo~í ruku Sulle na rameno] Sulla se nehnvá. Podívejte se, sle no Gloryová, jakou dláme plee. Sáhnte jí na tváY. Helena: Oh, ne, ne! Domin: Nepoznala byste, ~e je z jiné látky ne~ my. Prosím, má i typické chmýYí blondýnek. Jen o i jsou drobátko - Ale zato vlasy! Obraete se, Sullo! Helena: PYestaHte u~! Domin: PohovoYte s hostem, Sullo. Je to vzácná návatva. Sulla: Prosím, sle no, posate se. [ob usednou] Mla jste dobrou plavbu? Helena: Ano - za - zajisté. Sulla: Nevracejte se po Amélii, Sle no Gloryová. Barometr siln klesá, na 705. Po kejte na Pensylvánii, to je velmi dobrá, velmi silná lo. Domin: Kolik? Sulla: Dvacet uzlo za hodinu. Toná~ dvanáct tisíc. Domin: [smje se] Dost, Sullo, dost. Uka~te nám, jak umíte francouzsky. Helena: Vy umíte francouzsky? Sulla: Umím tyYi jazyky. Píai Dear Sir! Monsieur! Geehrter Herr! Ctný pane! Helena: [vysko í] To je humbuk! Vy jste aarlatán! Sulla není Robot, Sulla je dv e jako já! Sullo, to je hanebné - pro  hrajete takovou komedii? Sulla: Já jsem Robot. Helena: ne, ne, vy l~ete! Oh, Sullo, odpusete, já vím - donutili vás, abyste jim dlala reklamu! Sullo, vy jste dv e jako já, ~e? Xeknte! Domin: Lituji, sle no Gloryová. Sulla je Robot. Helena: Vy l~ete! Domin: [vzty í se] Jak~e? - [zazvoní] PromiHte, sle no, pak vás musím pYesvd it. [vejde Marius] Domin: Marie, dovete Sullu do pitevny, aby ji otevYeli. Rychle! Helena: Kam? Domin: Do pitevny. A~ jí rozYíznou, pojdete se na ní podívat. Helena: Nepojdu. Domin: Pardon, mluvila jste o l~i. Helena: Vy ji chcete dát zabít? Domin: Stroje se nezabíjejí. Helena: [obejme Sullu] Nebojte se, Sullo, já vás nedám! Xeknte, drahouaku, jsou k vám vaichni tak suroví? To se nesmíte dát líbit, slyaíte? Nesmíte, Sullo! Sulla: Já jsem Robot. Helena: To je jedno. Roboti jsou stejn dobYí lidé jako my. Sullo, vy byste se nechala rozYíznout? Sulla: Ano. Helena: Oh, vy se nebojíte smrti? Sulla: Neznám, sle no Gloryová. Helena: Víte, co by se pak s vámi stalo? Sulla: Ano, pYestala bych se hýbat. Helena: To je hrrozné! Domin: Marie, Yeknte sle n co jste. Marius: Robot Marius. Domin: Dal byste Sullu do pitevny? Marius: Ano. Domin: Nelitoval byste jí? Marius: Neznám. Domin: Co by se s ní stalo? Marius: PYestala by se hýbat. Dali by ji do stoupy. Domin: To je smrt, Marie. Bojíte se smrti? Marius: Ne. Domin: Tak vidíte, sle no Gloryová. Roboti nelpí na ~ivot. Nemají toti~ ím. Nemají po~itko. Jsou mén ne~ tráva. Helena: Oh, pYestaHte! Poalete je aspoH pry ! Domin: Marie, Sullo, mo~ete odejít. [Sulla a Marius odejdou] Helena: Jsou hrrozní! To je ohavné, co dláte! Domin: Pro  ohavné? Helena: Nevím. Pro  - pro  jste jí dali jméno Sulla? Domin: Nehezké jméno? Helena: Je to mu~ské jméno. Sulla byl Yímský vojevodce. Domin: Oh, myslili jsme, ~e Marius a Sulla byli milenci. Helena: Ne, Marius a Sulla byli vojevodci a bojovali proti sob roku - roku - Nevím u~. Domin: Pojte sem k oknu. Co vidíte? Helena: Zedníky. Domin: To jsou Roboti. Vaichni naai dlníci jsou Roboti. A tady dole, vidíte nco? Helena: Njaká kanceláY. Domin: Ú tárna. A v ní - Helena: - plno úYedníko. Domin: To jsou Roboti. Vaichni naai úYedníci jsou Roboti. A~ uvidíte továrnu - [v tom spustí tovární píaealy a sirény] Domin: Poledne. Roboti nevdí, kdy pYestat v práci. Ve dv hodiny vám uká~u dí~e. Helena: Jaké dí~e? Domin: [suae] Msidla na tsto. V ka~dém se míchá látka na tisíc Roboto najednou. Potom kád na játra, mozky a tak dále. Pak uvidíte továrnu na kosti. Potom vám uká~u pYádelnu. Helena: Jakou pYádelnu? Domin: PYádelnu nervo. PYádelnu ~il. PYádelnu, kde b~í najednou celé kilometry za~ívacích rour. Pak je montovna, kde se to dává dohromady, víte, jako automobily. Ka~dý dlník pYidlá jen jednu sou ást, a zas to samo inn b~í dál k druhému, tYetímu, donekone na. To je nejzajímavjaí podívaná. Pak pYijde suaárna a skladiat, kde erstvé výrobky pracují. Helena: Proboha, hned musejí pracovat? Domin: Pardon. Pracují, jako pracuje nový nábytek. Zvykají si na existenci. Jaksi uvnitY srostají i co. Mnoho v nich dokonce nov narostá. Rozumíte, musíme nechat drobet místa pro pYirozený vývoj. A zatím se výrobky apretují. Helena: Co to je? Domin: Tolik co u lidí "akola". U í se mluvit, psát a po ítat. Mají toti~ ú~asnou pame. Kdybyste jim pYe etla dvacetisvazkový Nau ný slovník, budou vám vaechno opakovat po poYádku. Nco nového nikdy nevymyslí. Mohli by docela dobYe u it na univerzitách. Pak se roztYídí a rozealou. Denn patnáct tisíc kuso, nepo ítajíc stálé procento vadných, které se hodí do stoupy... a tak dále a tak dále. Helena: Zlobíte se na mne? Domin: Ale chraH boh! Myslím jen, ~e .. ~e jsme mohli mluvit o jiných vcech. Je nás tu jen hrstka mezi stotisíci Roboty, a ~ádná ~ena. Mluvíme jen o výrob, celý den, ka~dý den - Jsme jako prokletí, sle no Gloryová. Helena: Mn je tak líto, ~e jsem Yekla, ~e - ~e - ~e l~ete - [Zaklepání] Domin: Vejdte, mládenci. [Zleva vyjdou in~. Fabry, dr. Gall, dr. Hallemeier, stavitel Alquist] Dr. Gall: Pardon, neruaíme? Domin: Pojte sem. Sle no Gloryová, to jsou Alquist, Fabry, Gall, Hallemeier. Dcera prezidenta Gloryho. Helena: [v rozpacích] Dobrý den. Fabry: Nemli jsme potuchy - Dr. Gall: Nekone n poctni - Alquist: Bute vítána, sle no Gloryová. [Zprava vrazí Busman] Busman: Haló, co tu máte? Domin: Sem, Busmane. To je náa Busman, sle no. Dcera prezidenta Gloryho. Helena: Taí mne. Busman: Jeminá ku, to je sláva! Sle no Gloryová, smíme kabelovat do novin, ~e jste rá ila zavítat -? Helena: Ne, ne, prosím vás! Domin: Prosím, sle no, posate se. [Fabry, Busman a Dr. Gall pYitahují lenoaky] Fabry: Prosím - Busman: Ra te - Dr. Gall: Pardon - Alquist: Sle no Gloryová, jakou jste mla cestu? Dr. Gall: Zdr~íte se u nás déle? Fabry: Co Yíkáte továrn, sle no Gloryová? Hallemeier: Vy jste pYijela na Amélii? Domin: Ticho, nechte mluvit sle nu Gloryovou. Helena: [k Dominovi] O em mám s nimi mluvit? Domin: [s údivem] O em chcete. Helena: Mám... smím mluvit docela otevYen? Domin: Ale ovaem. Helena: [váhá, pak zoufale odhodlána] Xeknte, není vám nikdy trapno, jak s vámi nakládají? Fabry: Kdo, prosím? Helena: Vaichni lidé. [Vaichni se na sebe zara~en dívají] Alquist: S námi? Dr. Gall: Pro  myslíte? Hallemeier: U sta hromo! Busman: Ale boh uchovej, sle no Gloryová! Helena: Co~ necítíte, ~e byste mohli existovat lépe? Dr. Gall: PYijde na to, sle no. Jak to myslíte? Helena: Myslím, ~e - vybuchne -, ~e je to ohavné! }e je to straané! [Vstane] Celá Evropa mluví o tom, co se tu s vámi dje! Proto sem jedu, abych to uvidla, a je to tisíckrát horaí, ne~ si kdo mysli! Jak to mo~ete snáaet? Alquist: Co snáaet? Helena: Své postavení. Proboha, v~dye jste lidé jako my, jako celá Evropa, jako celý svt! To je skandální, to je nedostojné, jak ~ijete! Busman: Propána, sle no! Fabry: Ne, mládenci, má trochu pravdu. }ijeme tu jist jako Indiáni. Helena: HoY ne~ Indiáni! Smím, oh, smím vám Yíkat bratYi? Busman: Ale bo~í ku, pro pak ne? Helena: BratYi, nepYijela jsem jako dcera prezidentova. PYijela jsem za Ligu humanity. BratYi, Liga humanity má u~ pYes dv st tisíc leno. Dv st tisíc lidi stojí za vámi a nabízí vám svou pomoc. Busman: Dv st tisíc lidí, pane ku, to u~ je sluané, to je docela krásné. Fabry: Xíkám vám v~dycky, není nad starou Evropu. Vidíte, nezapomnla na nás. Nabízí nám pomoc. Dr. Gall: Jakou pomoc? Divadlo? Hallemeier: Orchestr? Helena: Víc ne~ to. Alquist: Vás samotnou? Helena: Oh, co~ o mne! Zostanu, pokud bude tYeba. Busman: Panebo~e, to je radost! Alquist: Domine, pojdu pYipravit pro sle nu nejlepaí pokoj. Domin: Po kejte chvilku. Bojím se, ~e - ~e sle na Gloryová jeat nedomluvila. Helena: Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavYel ústa. Dr. Gall: Harry, opova~te se! Helena: Dkuji vám. Vdla jsem, ~e mne budete chránit. Domin: Pardon, sle no Gloryová. Jste si tím jista, ~e mluvíte s Roboty? Helena: [zarazí se] S kým jiným? Domin: Je mi líto. Ti pánové jsou toti~ lidé jako vy. Jako celá Evropa. Helena: [k ostatním] Vy nejste Roboti? Busman: [Yehtá se] Boh uchovej! Hallemeier: Fuj, Roboti! Dr. Gall: [smje se] Pkn dkujem! Helena: Ale... to není mo~no! Fabry: Na mou est, sle no, my nejsme Roboti. Helena: [k Dominovi] Pro  jste mi tedy Yíkal, ~e vaichni vaai úYedníci jsou Roboti? Domin: Ano, úYedníci. Ale Yeditelové ne. Dovolte, sle no Gloryová: in~enýr Fabry, generální technický Yeditel Rossumových Univerzálních Roboto. Doktor Gall, pYednosta fyziologického a výzkumného oddlení. Doktor Hallemeier, pYednosta ústavu pro psychologii a výchovu Roboto. Konzul Busman, generální komer ní Yeditel, a stavitel Alquist, aéf staveb Rossumových Univerzálních Roboto. Helena: Odpusete, pánové, ~e - ~e -- - Je to hrrozné, co jsem provedla? Alquist: Ale chraH boh, sle no Gloryová. Prosím, sednte. Helena: [usedne] Jsem hloupé dv e. Te - te mne poalete první lodí zpátky. Dr. Gall: Za nic na svt, sle no. Pro  bychom vás posílali pry ? Helena: Proto~e u~ víte - proto~e - proto~e bych vám bouYila Roboty. Domin: Drahá sle no Gloryová, tady u~ bylo na sta spasitelo a proroko. Ka~dá lo nkterého pYiveze. MisionáYe, anarchisty, Armádu spásy, vaechno mo~né. To je vám ú~asné, co je na svt církví a blázno. Helena: A vy je necháte mluvit k Robotom? Domin: Pro  ne? Doposud toho vaichni nechali. Roboti si vaechno pamatuji, ale nic víc. Dokonce se ani nesmjí tomu, co lidé Yíkají. Skute n, pYímo k nevíYe. Baví-li vás to, drahá sle no, dovedu vás do skladiat Roboto. Je jich tam asi tYi sta tisíc. Busman: TYi sta tyYicet sedm tisíc. Domin: Dobrá. Mo~ete k ním promluvit, co chcete. Mo~ete jim pYe íst bibli, logaritmy nebo co je vám libo. Mo~ete jim dokonce kázat o lidských právech. Helena: Oh, myslím, ~e... kdyby se jim ukázalo trochu lásky - Fabry: Nemo~no, sle no Gloryová. Nic není lovku cizejaího ne~ Robot. Helena: Pro  je tedy dláte? Busman: Hahaha, to je dobré! Pro  se dlají Roboti! Fabry: Pro práci, sle no. Jeden Robot nahradí dva a pol dlníka. Lidský stroj, sle no Gloryová, byl náramn nedokonalý. Musel se jednou kone n odstranit. Busman: Byl pYília drahý. Fabry: Byl málo výkonný. Moderní technice u~ nemohl sta it. A za druhé - za druhé - je to veliký pokrok, ~e... pardon. Helena: Co? Fabry: Prosím za odpuatní. Je to veliký pokrok rodit strojem. Je to pohodlnjaí a rychlejaí. Ka~dé zrychlení je pokrok, sle no. PYíroda nemla pontí o moderním tempu práce. Celé dtství je technicky vzato holý nesmysl. Prost ztracený as. Neudr~itelné mrhání asem, sle no Gloryová. A za tYetí - Helena: Oh, pYestaHte! Fabry: Prosím. Dovolte, co vlastn chce ta vaae Liga - Liga - Liga humanity? Helena: Má zvláat - zvláat má chránit Roboty a - a zajistit jim - dobré zacházení. Fabry: To není apatný cíl. Se stroji se má dobYe zacházet. Namouduai, to si chválím. Nemám rád poakozené vci. Prosím vás, sle no Gloryová, zapiate nás vaechny za pYispívající, za Yádné, za zakládající leny té vaaí Ligy! Helena: Ne, vy mi nerozumíte. My chceme - zvláat - my chceme Roboty osvobodit! Hallemeier: Jak, prosím vás? Helena: Má se s nimi jednat... jednat... jako s lidmi. Hallemeier: Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce dostávat mzdu? Helena: Ovaem~e mají! Hallemeier: Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dlali? Helena: Koupili si... co potYebují... co by je tailo. Hallemeier: To je moc hezké, sle no; jenom~e Roboty nic netaí. Hrome, co si mají koupit? Mo~ete je krmit ananasy, slámou, ím chcete; jim je to jedno, nemají vobec chuti. Nemají na ni em zájmu, sle no Gloryová. U erta, nikdo jeat nevidl, ~e by se Robot usmál. Helena: Pro ... pro ... pro  je neudláte aeastnjaí? Hallemeier: To nejde, sle no Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní vole. Bez váaní. Bez djin. Bez duae. Helena: Bez lásky a vzdoru? Hallemeier: To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe. A vzdor? Já nevím; jen zYídka, jen asem - Helena: Co? Hallemeier: Nic vlastn. Nkdy se jaksi pominou. Cosi, jako padoucnice, víte? Xíká se tomu kYe  Roboto. Najednou nkterý praatí vaím, co má v ruce, stojí, skYípá zuby - a musí pYijít do stoupy. Patrn porucha organismu. Domin: Vada ve výrob. Helena: Ne, ne, to je duae! Fabry: Myslíte, ~e duae za íná skYípáním zubo? Domin: To se odstraní, sle no Gloryová. Doktor Gall dlá zrovna njaké pokusy Dr. Gall: S tímhle ne, Domine; te dlám nervy na bolest. Helena: Nervy na bolest? Dr. Gall: Ano. Roboti skoro necítí tlesné bolesti. Víte, nebo~tík mladý Rossum pYília omezil nervovou soustavu. To se neosvd ilo. Musíme zavést utrpení. Helena: Pro  - pro  - Nedáte-li jim duai, pro  jim chcete dát bolest? Dr. Gall: Z promyslových dovodo, sle no Gloryová. Robot se nkdy poakodí sám, proto~e ho to nebolí; str í ruku do stroje, ulomí si prst, rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát bolest; to je automatická ochrana pYed úrazem. Helena: Budou aeastnjaí, kdy~ budou cítit bolest? Dr. Gall: Naopak; ale budou technicky dokonalejaí. Helena: Pro  jim nestvoYíte duai? Dr. Gall: To není v naai moci. Fabry: To nyní v naaem zájmu. Busman: To by zdra~ilo výrobu. Propáni ka, krásná dámo, v~dye my to dláme tak lacino! Sto dvacet dolaro oaacený kus, a pYed patnácti lety stál deset tisíc! PYed pti lety jsme pro n kupovali aaty; dnes máme vlastní tkalcovny a jeat expedujeme láte ky ptkrát lacinji ne~ jiné továrny. Prosím vás, sle no Gloryová, co platíte metr plátna? Helena: Nevím - - skute n -- zapomnla jsem. Busman: Moj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity! Stojí u~ jen tYetinu, sle no; vaechny ceny jsou dnes na tYetin a jeat pojdou ní~, ní~, ní~, a~ - takhle. He? Helena: Nerozumím. Busman: Jeminá ku, sle no, to znamená, ~e práce klesla v cen! V~dye Robot i s krmením stojí za hodinu tYi tvrt centíku! To je vám legra ní, sle no: vaechny továrny praskají jako ~aludy nebo honem kupují Roboty, aby zlevnily výrobu. Helena: Ano, a vyhazují dlníky na dla~bu. Busman: Haha, to se rozumí! Ale my, bo~í dobroto, my jsme zatím vrhli pt set tisíc tropických Roboto na argentinské pampy, aby pstili paenici. Bute tak dobrá, co stojí u vás libra chleba? Helena: Nemám pontí. Busman: Tak vidíte; te stojí dva centíky v té vaaí dobré staré Evrop; ale to je náa chlebí ek, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga humanity o tom nemá tuaení! Haha, sle no Gloryová, vy nevíte, co to je pYília drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pt let, no tak, vsate se! Helena: Co? Busman: }e za pt let Budou ceny vaeho na ~ádná celá deset. Lidi ky, za pt let se utopíme v paenici a vaem mo~ném. Alquist: Ano, a vaichni dlníci svta budou bez práce. Domin: [vstane] Budou, Alquiste. Budou, sle no Gloryová. Ale do desíti let nadlají Rossumovi Univerzální Roboti tolik paenice, tolik látek, tolik vaeho, ~e Yekneme: vci u~ nemají ceny. Nyní ber ka~dý, kolik potYebujea. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude u~ vobec ~ádné práce. Vaechno udlají ~ivé stroje. lovk bude dlat jen to, co miluje. Bude ~ít jen proto, aby se zdokonaloval. Helena: [vstane] Bude to tak? Domin: Bude. Nemo~e to být jinak. PYedtím snad pYijdou straalivé vci, sle no Gloryová. Tomu se nedá prost zabránit. Ale pak pYestane slu~ebnictví lovka lovku a otro ení lovka hmot. Nikdo u~ nebude platit za chléb ~ivotem a nenávistí. Ty u~ nejsi dlník, ty u~ nejsi písaY; ty u~ nekopea uhlí a ty nestojía u cizího stroje. U~ nebudea své duae utrácet v práci, kterou jsi proklínal! Alquist: Domine, Domine! To, co Yíkáte, vypadá pYília jako ráj. Domine, bývalo nco dobrého v slou~ení a nco velkého v pokoYení. Ach, Harry, byla nevím jaká ctnost v práci a únav. Domin: Snad byla. Ale nemo~eme po ítat s tím, co se ztratí, kdy~ pYedláváme svt od Adama. Adame, Adame! u~ nebudea jíst chléb svoj v potu tváYe; u~ nepoznáa hladu a ~ízn, únavy a poní~ení; vrátía se do ráje, kde t ~ivila ruka Pán. Budea svobodný a svrchovaný; nebudea mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti ne~ zdokonalit sama sebe. Budea pánem stvoYení. Helena: Zmátl jste mne. Jsem poaetilé dv e. Chtla bych - chtla bych tomu vYit. Dr. Gall: Jste mladaí ne~ my, sle no Gloryová. Do káte se vaeho. Hallemeier: Tak jest. Já myslím, ~e by sle na Gloryová mohla s námi posnídat. Dr. Gall: Toe se rozumí! Domine, poproste za nás vaechny. Domin: Sle no Gloryová, proka~te nám tu est. Helena: Ale to pYece - Jak bych mohla? Fabry: Za Ligu humanity, sle no. Busman: A na její po est. Helena: Ah, v tom pYípad - snad - Fabry: Tak sláva! Sle no Gloryová, promiHte na pt minut. Dr. Gall: Pardon. Busman: Propána, musím kabelovat - Hallemeier: Hrome, a já jsem zapomnl - [Vaichni, krom Domina, se hrnou ven] Helena: Pro  jdou vaichni pry ? Domin: VaYit, sle no Gloryová. Helena: Co vaYit? Domin: Snídani, sle no Gloryová. Nám vaYí Roboti a - a - proto~e nemají ~ádné chuti, není to docela - Hallemeier toti~ výborn roatí. A Gall dovede jakousi omá ku, a Busman se vyzná v omelet - Helena: Proboha, to je hostina! A co dovede pan - stavitel Domin: Alquist? Nic. Jenom upraví stol a - a Fabry se~ene trochu ovoce. Velice skromná kuchyn, sle no Gloryová. Helena: Chtla jsem se vás zeptat - Domin: Také bych se vás chtl na nco zeptat. Postaví své hodinky na stol. Pt minut asu. Helena: Na  zeptat? Domin: Pardon, vy jste se ptala dYíve. Helena: Snad to je ode mne hloupé, ale - Pro  vyrábíte ~enské Roboty, kdy~ - kdy~ Domin: - kdy~ u nich, hm, kdy~ pro n pohlaví nemá významu? Helena: Ano. Domin: Je jistá poptávka, víte? Slu~ky, prodava ky, písaYky - Lidé jsou na to zvyklí. Helena: A - a Yeknte, jsou Roboti - a Robotky -- navzájem - naprosto - Domin: Naprosto lhostejní, drahá sle no. Není ani stopy po njaké náklonnosti. Helena: Oh, to je - hrrozné! Domin: Pro ? Helena: Je to - je to - tak nepYirozené! lovk ani neví, má-li si je proto oaklivit, nebo - jim závidt - nebo snad - Domin: - je litovat. Helena: To nejspía! - Ne, pYestaHte! Na  jste se chtl ptát? Domin: Rád bych se zeptal, sle no Gloryová, nechcete-li si mne vzít. Helena: Jak vzít? Domin: Za, mu~e. Helena: Ne! Co vás to napadlo? Domin: [dívá se na hodinky] Jeat tYi minuty. Nevezmete-li si mne, musíte si vzít nkterého z ostatních pti. Helena: Ale chraH boh! Pro  bych si ho brala? Domin: Proto~e vás vaichni po Yad po~ádají. Helena: Jak by se mohli opová~it? Domin: Lituji velice, sle no Gloryová. Zdá se, ~e se do vás zamilovali. Helena: Prosím vás, ae to nedlají! Já - já hned odjedu. Domin: Heleno, snad jim neudláte takový zármutek, ~e byste je odmítla? Helena: Ale v~dye - v~dy si nemohu vzít vaech aest! Domin: Ne, ale aspoH jednoho. Nechcete-li mne, tedy Fabryho. Helena: Nechci Domin: Doktora Galla. Helena: Ne, ne, ml te! Nechci ~ádného! Domin: Jeat dv minuty. Helena: To je hrrozné! Vemte si njakou Robotku. Domin: Není ~ena. Helena: Oh, jen to vám schází! Myslím, ~e - ~e byste si vzal ka~dou, která sem pYijede. Domin: Bylo jich tu, Heleno. Helena: Mladé? Domin: Mladé. Helena: Pro  jste si ~ádnou nevzal? Domin: Proto~e jsem neztratil hlavu. A~ dnes. Hned jak jste sHala závoj. Helena: - - Já vím. Domin: Jeat jedna minuta. Helena: Ale já nechci, proboha! Domin: [polo~í jí ob ruce na ramena] Jeat jedna minuta. Buto mn Yeknte do o í nco straan zlého, a pak vás nechám. Nebo - nebo - Helena: Vy jste surovec! Domin: To nic není. Mu~ má být trochu surovec. To patYí k vci. Helena: Vy jste blázen! Domin: lovk má být trochu blázen, Heleno. To je na nm to nejlepaí. Helena: Vy jste - vy jste - ah bo~e! Domin: Tak vidíte. Hotovo? Helena: Ne, ne! Prosím vás, pusete! V~dye mne rrrozma káte! Domin: Poslední slovo, Heleno. Helena: [brání se] Za nic na svt - Ale Harry! [Zaklepání. Vejdou Busman, Dr. Gall a Hallemeier v kuchyHských zástrách. Fabry s kyticí a Alquist s ubrouskem pod pa~í.] Domin: U~ jste to upekli? Busman: [slavnostn] Ano. Domin: My také. OPONA ----------------------------------------------------------------------- --------- DJSTVÍ PRVNÍ [Helenin salón. Vlevo tapetové dveYe do hudebního salónu, vpravo dveYe do Heleniny lo~nice. UprostYed okna k moYi a pYístavu. Toaletní zrcadlo s drobnostkami, stol, pohovka a kYesla, komoda, psací stolek se stojací ~árovkou, vpravo krb rovn~, se stojacími ~árovkami. Celý salón do drobností má moderní a ist ~enský ráz.] [Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po api kách a nesou plné náru e kytic a kvtiná o] Fabry: Kam to vaechno dáme? Hallemeier: Uf! Slo~í své bYím a ~ehná velkým kYí~em dveYe napravo. Spi, spi! Kdo spí, neví aspoH o ni em. Domin: Ona vobec neví. Fabry: [dává kytice do váz] AspoH dnes aby to neprasklo - Hallemeier: [rovná kvtiny] U erta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklamína, co? Nový druh, moj poslední - Cyclamen Helenae. Domin: [vyhlí~í z okna] }ádná lo, ~ádná lo- - Hoai, to u~ je zoufalé. Hallemeier: Ticho! Kdyby vás slyaela! Domin: Nemá ani tuaení. [Zívá zimni n] Jeat~e Ultimus v as pYiplul. Fabry: [nechá kvtin] Myslíte, ~e u~ dnes -? Domin: Nevím. - Jak krásné jsou kvtiny! Hallemeier: [pYiblí~í se k nmu] To jsou nové primule, víte?A tohle je moj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje kvtin. Naael jsem báje né rychlení, lov e! Nádherné variety! PYíatí rok udlám v kvtinách zázraky! Domin: [oto í se] Co~e, pYíatí rok? Fabry: AspoH vdt, co je v Havru - Domin: Ticho! [Hlas Heleny zprava] Náno! Domin: Pry  odtud! Vaichni po api kách odejdou tapetovýma dveYmi. [Hlavními dveYmi zleva vchází Nána] Nána: [uklízí] NeYádi aeredný! Pohani! Bo~e m netrestej, ale já bych je - Helena: [pozpátku ve dveYích] Náno, poj mne zapnout! Nána: No hned, no hned. [Zapíná Helen aaty] Bo~e na nebi, to je zvY! Helena: Roboti? Nána: Fi, ani je menovat nechci. Helena: Co se stalo? Nána: Zas to jednoho u nás chytlo. Za ne tYískat do soch a vobrazu, skYípá zubama, pnu u huby - Na isto pominutej, brr. Dye to je horaí ne~ zvíYe. Helena: Kterého to chytlo? Nána: Toho - toho - `ak to ani kYeseanský meno nemá! Toho z knihovny. Helena: Radia? Nána: Zrouna toho. `marjájozef, já si to voaklivím! Ani pavouka si tak nevoaklivím jako ty pohany. Helena: Ale Náno, ~e ti jich není líto! Nána: `ak vy si je taky voaklivíte. Pro pak ste si m pYi vezla sem? Pro pak ~ádný z nich nesmí na vás ani aáhnout? Helena: Neoaklivím, namouduai, Náno. Je mi jich tak líto! Nána: Voaklivíte. Ka~dej lovk si je musí voaklivt. Dye i ten pes si je voakliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dy~ cejtí ty nelidy, fuj. Helena: Pes nemá rozum. Nána: Je lepaí ne~ voni, Heleno. Von dobYe ví, ~e je nco víc a ~e je vod Pánaboha. Dye i ten koH se plaaí, dy~ potká pohana. Dye ani mladý to nemá, a i pes má mladý a ka~dej má mladý Helena: Prosím t, Náno, zapínej! Nána: No hned. Já Yíkám, to je proti Pánubohu, to je áblovo vHuknuti, dlat ty maakary maainou. Rouhání je proti StvoYiteli, [zvedne ruku] je to urá~ka Pána, kterej nás stvoYil k v obrazu svýmu, Heleno. A vy ste zneuctili vobraz bo~í. Za tohle pYijde straanej trest z nebe, to si pamatujte, straanej trest! Helena: Co to tu voní? Nána: Kytky. Pán je sem dal. Helena: Ne, ty jsou krásné! Náno, podívej se! Co je dnes? Nána: Nevim. Ale ml by bejt konec svta. [Zaklepání] Helena: Harry? [Vejde Domin] Helena: Harry, co je dnes? Domin: Hádej! Helena: Moj svátek? Ne! Narozeniny? Domin: Nco lepaího. Helena: Já nevím - Xekni honem! Domin: Dnes je tomu deset let, co jsi sem pYijela. Helena U~ deset let? Práv dnes? - Náno, prosím t Nána: Dye u~ du! [Odejde vpravo] Helena: [Líbá Domina] }es na to pamatoval! Domin: Stydím se, Heleno. Nepamatoval. Helena: Ale v~dye - Domin: To oni pamatovali. Helena: Kdo? Domin: Busman, Hallemeier, vaichni. Sáhni tady do kapsy, nechcea? Helena: [sáhne mu do kapsy] Co je to? [Vyndá pouzdro a otevYe] Perly! Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne? Domin: Od Busmana, dv e. Helena: Ale - to nemo~eme pYijmout, vid? Domin: Mo~eme. Sáhni do druhé kapsy. Helena: Uka~! [Vytáhne mu z kapsy revolver] Co je tohle? Domin: Pardon. [Vezme jí revolver z ruky a schová] To není to. Sáhni. Helena: Oh, Harry - Pro  nosía s sebou revolver? Domin: Jen tak, pYipletl se mi. Helena: Tos nikdy nenosil! Domin: Ne, máa pravdu. Tak, tady je kapsa. Helena: [sáhne] Krabi ka! [OtevYe ji] Kamea! V~dye je to - Harry, to je Yecká kamea! Domin: Patrn. Fabry to aspoH tvrdí. Helena: Fabry? To mn dává Fabry? Domin: Ovaem. [OtevYe dveYe vlevo] A koukejme! Heleno, poj se podívat! Helena: [ve dveYích] Bo~e, to je krásné! [B~í dál] Já se zblázním radosti! To je od tebe? Domin: [stojí ve dveYích] Ne, od Alquista. A tamhle - Helena: Od Galla! [Objeví se ve dveYích] Oh, Harry, já se a~ stydím, ~e jsem tak aeastná. Domin: Poj sem, Tohle ti pYinesl Hallemeier. Helena: Ty krásné kvtiny? Domin: Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helenae. Tob na po est ji vypstoval. Je krásná jako ty. Helena: Harry, pro  - pro  vaichni - Domin: Mají t velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, ~e moj dárek je trochu - Podívej se oknem. Helena: Kam? Domin: Do pYístavu. Helena: Je tam... njaká... nová lo! Domin: To je tvá lo. Helena: Má? Harry, to je dlová lo! Domin: Dlová? Ale co t napadá! To je jen trochu vtaí, solidní lo, vía? Helena: Ano, ale s dly! Domin: Ovaem, s nkolika dly - Budea jezdit jako královna, Heleno. Helena: Co to znamená? Dje se nco? Domin: Boh uchovej! Prosím t, zkus ty perly! [Usedne] Helena: Harry, pYialy njaké apatné zprávy? Domin: Naopak, u~ týden vobec nepYiala poata. Helena: Ani depeae? Domin: Ani depeae. Helena: Co to znamená? Domin: Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný as. Ka~dý z nás sedí v kanceláYi, nohy na stole, a podYimuje - }ádná poata, ~ádné telegramy - [Protahuje se] Sss-slavný den! Helena: [usedá k nmu] Dnes zostanea u mne, vid? Xekni! Domin: Rozhodn. Mo~ná ~e ano. Toti~ uvidíme. [Vezme ji za ruku] Tak dnes je tomu deset let, pamatujea se? - Sle no Gloryová, jaká est pro nás, ~e jste pYijela. Helena: Oh, pane centrální Yediteli, mne tak zajímá váa závod! Domin: Pardon, sle no Gloryová, je sice pYísn zakázáno - výroba umlých lidi je tajná - Helena: Ale kdy~ poprosí mladá, trochu hezká dívka - Domin: Ale zajisté, sle no Gloryová, pYed vámi nemáme tajnosti. Helena: [najednou vá~n] Jist ne, Harry? Domin: Ne. Helena: [v pYedealém tónu] Ale já vás varuju, pane; ta mladá dívka má hrozné úmysly. Domin: Proboha, sle no Gloryová, jaképak! Snad se nechcete zase vdát? Helena: Ne, ne, chraH boh! To ji ani ve snu nenapadlo! Ale pYijela s plánem podnítit rrevoltu vaaich ohavných Roboto! Domin: [vysko í] Revoltu Roboto! Helena: [vstane] Harry, co je ti? Domin: Haha, sle no Gloryová, to se vám povedlo! Revoltu Roboto! Spía byste vzbouYila i vYetena nebo cvo ky ne~ naae Roboty! [Usedne] Vía, Heleno, byla jsi skvostné dv e; zbláznila jsi nás vaechny. Helena: [sedá k nmu] Oh, tehdy jste mn vaichni tolik imponovali! PYipadala jsem si jako hol i ka, která zabloudila mezi - mezi Domin: Mezi co, Heleno? Helena: Mezi ohrromné stromy. Byli jste tak jisti sebou, tak mocní! A vidía, Harry, za tch deset let m nikdy nepYeala ta - - - ta úzkost i co, a vy jste nikdy nezapochybovali - Ani kdy~ se vaechno hatilo. Domin: Co se hatilo? Helena: Vaae plány, Harry. Kdy~ se tYeba dlnici bouYili proti Robotom a rozbíjeli je, a kdy~ lidé dali Robotom zbran proti tm povstáním a Roboti pobili tolik lidí - A kdy~ pak vlády udlaly z Roboto vojáky a bylo tolik válek, a to vaechno, vía? Domin: [vstane a pYechází] To jsme pYedvídali, Heleno. Rozumía, to je pYechod - do nových pomro. Helena: Celý svt se vám klanl - [vstane] Oh, Harry! Domin: Co chcea? Helena: [zastaví ho] ZavYi továrnu a odjeme! My vaichni! Domin: Prosím t, jak to souvisí? Helena: Nevím. Xekni, odjedeme? Já mám takovou hrozu z n eho! Domin: [chopí ji za ruce] Z eho, Heleno? Helena: Oh, já nevím! Jako by na nás a na vaechno nco padalo - neodvratn -- Prosím t, udlej to! Vezmi nás vaechny odtud! Najdeme na svt místo, kde nikdo není, Alquist nám postaví dom, vaichni se o~ení a budou mít dti, a pak - Domin: Co pak? Helena: Pak budeme ~ít od za átku, Harry. [zazvoní telefon] Domin: [vytrhne se] Helen PromiH. [vezme sluchátko] Haló - ano. - - Co~e? - Aha. U~ b~ím. Povsí sluchátko. Fabry mne volá. Helena: [spíná ruce] Xekni - Domin: Ano, a~ pYijdu. Sbohem, Heleno. [b~í kvapem nalevo] Necho ven! Helena: [sama] Ó bo~e, co se dje? Náno! Náno, honem! Nána: [vyjde zprava] No, co zas? Helena: Náno, najdi poslední noviny! Rychle! V pánov lo~nici! Nána: No hned. [odejde vlevo] Helena: Co se jen, proboha, dje? Nic, nic mn neYekne! [dívá se triedrem k pYístavu] Je to vále ná lo! Bo~e, pro  vále ná? Nco na ni nakládají - a v takovém spchu! Co se pYihodilo? Je na ní jméno - "Ul-ti-mus". Co je to "Ultimus"? Nána: [vrací se s novinami] Po zemi je nechá válet! Takhle je rozma kat! Helena: [rozevYe rychle noviny] Staré, u~ týden staré! Nic, nic v nich! [pustí noviny] [Nána zdvihne je, vyndá z kapsy v zástYe rohové brejle, posadí se a te] Helena: Nco se dje, Náno! Mn je tak úzko! Jako by vaechno bylo mrtvé, i vzduch - Nána: [slabikuje] "Vál-ka na Bal-ká-n. " Ach Jezus, zase trest bo~í! `ak ta vojna pYijde taky sem! Je to daleko vodtud? Helena: Daleko. Oh, ne ti to! Je to poYád stejné, poYád ty války - Nána: Jakpak by nebyly! Copak neprodáváte poYád tisíce tisíce tch pohanu za vojáky? - Oh, Kriste Pane, to je dopuatní! Helena: Ne, ne ti! Nechci nic vdt! Nána: [slabikuje] "Ro-bot-atí vojáci ni-ko-ho ne-ae-tYí v do-by-tém ú- ze-mí. Vy-vra~ - Vyvra~dili pYes sedem set tisíc ob- an-ských lidí -" Lidí, Heleno! Helena: To není mo~no! Uka~ - [nakloní se k novinám, te] "Vyvra~dili pYes sedm set tisíc lidí patrn na rozkaz velitele. Tento in, pYí ící se" Tak vidía, Náno, to jim poru ili lidé! Nána: Tudle je nco nejtlustjc vytiatnýho. "Po-sled-ní zprá-vy. V Ha-vru se u-sta-vi-la prv-ní or-or-ga-ni-zace Roboto." - To nic není. Tomu nerozumím. A tudle, panebo~e, zas njaká vra~da! Prokristapána! Helena: Jdi, Náno, odnes ty noviny! Nána: Po kat, tadyhle je nco velkýho. "Po-pu-la-ce." Co to je? Helena: Uka~, to já v~dycky tu. [vezme noviny] Ne, jen si pova~! te "Za poslední týden nebylo opt hláaeno ani jediné narození." [pustí noviny] Nána: Co to má bejt? Helena: Náno, lidé se pYestávají rodit. Nána: [skládá brýle] Tak to je konec. To je s náma konec. Helena: Prosím t, nemluv tak! Nána: U~ se lidi nerodj. To je trest, to je trest! Hospodin poranil ~enský neplodností. Helena: [vysko í] Náno! Nána: [vstává] To je konec svta. Z ábelský pejchy ste se opová~ili tvoYit jako Pámbo. Bezbo~nost je to a rouhání, jako bohové chcete bejt. A jako Boh vyhnal lovka z ráje, tak ho vy~ene ze svta celýho! Helena: Ml , Náno, prrosím t! Udlala jsem ti nco? Udlala jsem nco tomu tvému zlému Pánubohu? Nána: [s velikým gestem] Nerouhat se! - Von dobYe ví, pro  vám nedal dít! [odejde vlevo] Helena: [u okna] Pro  mn nedal - Bo~e moj, copak já za to mohu? - - [otevírá okno a volá Alquiste] Haló, Alquiste! Pojte sem nahoru! - Co~e? - Ne, pojte práv tak, jak jste! Vy jste tak milý v tch zednických aatech! Honem! [zavYe okno a zastaví se pYed zrcadlem] Pro  mn nedal? Mn? [nakloní se k zrcadlu] Pro , pro  ne? Slyaía ?????????? Copak ty za to mo~ea? [vzty í se] Ach, mn je úzko! [jde Alquistovi vlevo naproti] [Pauza] Helena: [vrací se s Alquistem - Alquist jako zedník, pomazán vápnem a cihlami] Jen pojte. Vy jste mi udlal takovou radost, Alquiste! Já vás mám vaecky tolik ráda! Uka~te ruce! Alquist: [schovává ruce] Paní Heleno, zamazal bych vás, jsou od práce. Helena: To je na nich to nejlepaí. Dejte sem! [tiskne mu ob ruce] Alquiste, chtla bych být mali ká. Alquist: Pro ? Helena: Aby mne tyhle hrubé, umazané ruce pohladily po tváYi. Sednte, prosím vás. Alquiste, co znamená "Ultimus"? Alquist: To znamená "poslední". Pro ? Helena: }e se tak jmenuje má nová lo. Vidl jste ji? Myslíte, ~e brzo - - udláme výlet? Alquist: Snad velice brzo. Helena: Vy vaichni se mnou - Alquist: Byl bych rád, abychom - abychom vaichni byli pYi tom. Helena: Oh, Yeknte, dje se nco? Alquist: Docela nic. Jen samý pokrok. Helena: Alquiste, já vím, ~e se dje nco hrrozného. Mn je tak úzko - - Staviteli! Co dláte, kdy~ je vám úzko? Alquist: Zedni ím. Svléknu kabát aéfa staveb a vylezu na leaení - Helena: Oh, vy u~ po léta nejste nikde jinde ne~ na leaení. Alquist: Proto~e u~ po léta mn nepYestalo být úzko. Helena: Z eho? Alquist: Z celého toho pokroku. Mám z nho závrae. Helena: A na leaení nemáte závrae? Alquist: Ne. Vy nevíte, jak to dlá dlaním dobYe, pot~kat cihlu, polo~it a pYiklepnout - Heléna Jenom dlaním? Alquist: Nu tak tedy duai. Myslím, ~e je správnjaí polo~it jednu cihlu ne~ kreslit pYília velké plány. Jsem u~ starý pán, Heleno; mám své koní ky. Helena: To nejsou koní ky, Alquiste. Alquist: Máte pravdu. Jsem hrozn zpáte nický, paní Heleno. Nemám ani trochu rád tenhle pokrok. Helena: Jako Nána. Alquist: Ano, jako Nána. Má Nána njaké modlitby? Helena: Takhle tlusté. Alquist: A jsou v nich modlitby pro rozné pYípadnosti ~ivota? Proti bouYce? Proti nemoci? Helena: Proti pokuaeni, proti velké vod - Alquist: A proti pokroku ne ? Helena: Myslím, ~e ne. Alquist: To je akoda. Helena: Vy byste se chtl modlit? Alquist: Já se modlím. Helena: Jak? Alquist: Asi tak "Pane Bo~e, dkuji ti, ~es mne unavil. Bo~e, osvie Domina a vaechny ty, kdo bloudí; zni  jejich dílo a dopomoz lidem, aby se vrátili k starosti a práci; zadr~ pYed zkázou pokolení lidské; nedopuse, aby vzali akody na duai a tle; zbav nás Roboto, a chraH paní Helenu, amen". Helena: Alquiste, vy skute n vYíte? Alquist: Nevím; nejsem si tím tak docela jist. Helena: A pYece se modlíte? Alquist: Ano. Je to lepaí ne~ pYemýalet. Helena: A to vám sta í? Alquist: Pro pokoj duae... to mo~e sta it. Helena: A kdybyste u~ vidl zkázu lidského pokolení - Alquist: Já ji vidím. Helena: - pak vylezete na leaení a budete klást cihly i co? Alquist: Pak budu klást cihly, modlit se a ekat na zázrak. Víc, paní Heleno, se dlat nedá. Helena: Pro záchranu lidi? Alquist: Pro pokoj duae. Helena: Alquiste, to je jist ukrutn ctnostné, ale - Alquist: Ale? Helena: - pro nás ostatní - a pro svt - jaksi neplodné. Alquist: Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymo~eností lidské rasy. Helena: Oh, Alquiste - Xeknte, pro  - pro  - Alquist: Nu? Helena: [tiae] Pro  pYestaly ~eny mít dti? Alquist: Proto~e toho není tYeba. Proto~e jsme v ráji, rozumíte? Helena: Nerozumím. Alquist: Proto~e není tYeba lidské práce, proto~e není tYeba bolesti, proto~e lovk u~ nemusí nic, nic, nic ne~ po~ívat - Oh, zloYe ený ráj, tohleto! [vysko í] Heleno, nic není straanjaího ne~ dát lidem ráj na zemi! Pro  ~eny pYestaly rodit? Proto~e se celý svt stal Dominovou Sodomou! Helena: [vstane] Alquiste! Alquist: Stal! Stal! Celý svt, celé pevniny, celé lidstvo, vaechno je jediná bláznivá, hovadská orgie! U~ ani ruku nenatáhnou po jídle; cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát - Haha, v~dye Dominovi Roboti vaechno obstarají! A my, lidé, my, koruna stvoYení, my nestárnem prací, nestárnem dtmi, nestárnem chudobou! Honem, honem sem se vaemi rozkoaemi! A vy byste od nich chtla dti? Heleno, mu~om, kteYí jsou zbyte ní, nebudou ~eny rodit! Helena: Co~ lidstvo vyhyne? Alquist: Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý kvt, leda~e by - Helena: Co? Alquist: Nic. Máte pravdu, ekat na zázrak je neplodné. Hluchý kvt musí opadat. Sbohem, paní Heleno. Helena: Kam jdete? Alquist: Domo. Zedník Alquist se naposled pYestrojí za aéfa staveb -- - na vaai po est. O jedenácté se tady sejdeme. Helena: Sbohem, Alquiste. [Alquist odejde] Helena: [sama] Oh, hluchý kvt! To je to slovo! Zastaví se u Hallemeierových kvto. Ach, kvty, jsou mezi vámi také hluché? Ne, ne! Na  byste potom kvetly! [volá] Náno! Náno, poj sem! Nána: [vejde zleva] No, co zas? Helena: Sedni si tady, Náno! Mn ti je tak úzko! Nána: Nemám kdy. Helena: Je tu jeat ten Radius? Nána: Ten pominutej? Eat ho nevodvezli. Helena: Hu, jeat je tu? A zuYí? Nána: Je svázanej. Helena: Prosím t, Náno, pYive mi ho. Nána: Bodeje! Spía zteklýho psa. Helena: U~ jdi! [Nána odejde. Helena vezme domácí telefon a mluví.] Haló - prosím doktora Galla. - Dobrý den, doktore. - Prosím vás - - Prosím vás, pojte honem ke mn. - Ano, hned te. PYijdete? [povsí telefon] Nána: [otevYenými dveYmi] U~ de. U~ je tichej. Odejde. [vstoupí Robot Radius a zostane stát u dveYe] Helena: Radie, chudá ku, i na vás to pYialo? Nemohl jste se pYemoci? Vidíte, te vás dají do stoupy - Vy nechcete mluvit? - Hlete, Radie, vy jste lepaí ne~ ostatní; s vámi si dal pan doktor Gall takovou práci, aby vás udlal jinak! Radius: Poalete mne do stoupy. Helena: Mn je tak líto, ~e vás usmrtí! Pro  jste si nedal na sebe pozor? Radius: Nebudu pro vás pracovat. Helena: Pro  nás nenávidíte? Radius: Nejste jako Roboti. Nejste tak schopní jako Roboti. Roboti dlají vaechno. Vy jen porou íte. Dláte zbyte ná slova. Helena: To je nesmysl, Radie. Xeknte, ublí~il vám nkdo? Já bych tolik chtla, abyste mi rozuml! Radius: Dláte slova. Helena: Vy schválné tak mluvíte! Doktor Gall vám dal vtaí mozek ne~ jiným, vtaí ne~ nám, nejvtaí mozek na svt. Vy nejste jako ostatní Roboti, Radie. Vy mn dobYe rozumíte. Radius: Nechci ~ádného pána. Vím vaechno sám. Helena: Proto jsem vás dala do knihovny, abyste mohl vaechno íst - Oh, Radie, já jsem chtla, abyste ukázal celému svtu, ~e se nám Roboti vyrovnají. Radius: Nechci ~ádného pána, Helena: Nikdo by vám neporou el. Byl byste jako my. Radius: Chci být pánem jiných. Helena: Jist by vás pak udlali úYedníkem nad mnohými Roboty, Radie. Byl byste u itelem Roboto. Radius: Já chci být pánem lidí. Helena: Vy jste se zbláznil! Radius: Mo~ete mne dát do stoupy. Helena: Myslíte, ~e se bojíme takového potYeatnce jako vy? [sedne ke stolku a píae líste ek] Ne, zrovna ne. Ten lístek, Radie, dáte panu Yediteli Dominovi. Aby vás neodvedli do stoupy. [vstane] Jak nás nenávidíte! Copak nemáte nic na svt rád? Radius: Já dovedu vaechno. [Zaklepání] Helena: Vejdte! Dr. Gall: [vejde] Dobré jitro, paní Dominová, Co máte pkného? Helena: Tady Radia, doktore. Dr. Gall: Aha, náa chlapík Radius Tak co, Radie, dláme pokroky? Helena: Ráno ml záchvat. Rozbíjel sochy. Dr. Gall: Kupodivu, on také? Helena: Jdte, Radie! Dr. Gall: Po kat! [oto í Radia k oknu, zakrývá a odkrývá mu dlani o i, pozoruje reflexy zorni ek] Koukejme. Prosím jehlu. Nebo apendlík. Helena: [podává mu jehlici] Na  to? Dr. Gall: Jen tak. [bodne Radia do ruky, je~ prudce ucukne] Pomalu, hochu. Mo~ete jít. Radius: Dláte zbyte né vci. [odejde] Helena: Co jste s ním dlal? Dr. Gall: [usedne] Hm, nic. Zorni ky reagují, zvýaená citlivost a tak dále. - Oho! tohle nebyla kYe  Roboto! Helena: Co to bylo? Dr. Gall: ertví. Vzdor, zuYivost nebo vzpoura, já nevím co. Helena: Doktore, má Radius duai? Dr. Gall: Nevím. Má nco oaklivého. Helena: Kdybyste vdl, jak nás nenávidí! Oh, Galle, jsou vaichni vaai Roboti takoví? Vaichni, které jste... za al dlat... jinak Dr. Gall: Inu, jsou jaksi vzntlivjaí - Co chcete? Jsou podobnjaí lidem ne~ Roboti Rossumovi. Helena: Je snad i ta... nenávist podobnjaí lidem? Dr. Gall: [kr í rameny] I ta je pokrok. Helena: Kam se podl ten váa nejlepaí - jak se jmenoval? Dr. Gall: Robot Damon? Toho prodali do Havru. Helena: A naae Robotka Helena? Dr. Gall: Váa milá ek? Ta mn zostala. Je rozkoaná a hloupá jako jaro. Jednoduae není k ni emu. Helena: V~dy je tak krásná! Dr. Gall: Co~ vy víte, jak je krásná? Z rukou bo~ích nevyalo dílo dokonalejaí, ne~ je ona! Chtl jsem, aby byla podobna vám - Bo~e, jaký nezdar! Helena: Pro  nezdar? Dr. Gall: Proto~e není k ni emu. Chodí jako ve snu, rozviklaná, ne~ivá - Bo~e moj, jak mo~e být krásná, kdy~ nemiluje? Dívám se na ni a hrozím se, jako bych mrzáka stvoYil. Ach, Heleno, Robotko Heleno, nikdy tedy tvé tlo neo~ivne, nebudea milenkou, nebudea matkou; tyhle dokonalé ruce si nebudou hrát se zrozeHátkem, neuvidía svou krásu v kráse svého dítte - Helena: [zakrývá si tváY] Oh ml te! Dr. Gall: A nkdy si myslím Kdybys procitla, Heleno, jen na okam~ik, ach, jak bys vykYikla hrozou! Snad bys zabila mne, který jsem t stvoYil; snad bys vrhla slabou rukou kámen do tch strojo tady, které rodí Roboty a zabíjejí ~enství, neaeastná Heleno! Helena: Neaeastná Heleno! Dr. Gall: Co chcete? Není k ni emu. [Pauza] Helena: Doktore - Dr. Gall: Ano. Helena: Pro  se pYestaly rodit dti? Dr. Gall: - - Nevíme, paní Heleno. Helena: Povzte mi to! Dr. Gall: Proto~e se dlají Roboti. Proto~e je nadbytek pracovních sil. Proto~e je lovk vlastn pYe~itek. V~dy to u~ je, jako by se - -- eh! Helena: Xeknte to. Dr. Gall: Jako by se pYíroda výrobou Roboto urazila. Helena: Galle, co se stane s lidmi? Dr. Gall: Nic. Proti pYírod se nedá nic dlat. Helena: Pro  Domin neomezí - Dr. Gall: Odpusete, Domin má své ideje. Lidem, kteYí mají ideje, by se neml dávat vliv na vci tohoto svta. Helena: A ~ádá nkdo, aby se... vobec pYestalo vyrábt? Dr. Gall: Boh uchovej! Ten by si dal! Helena: Pro ? Dr. Gall: Proto~e by ho lidstvo ukamenovalo. Víte, je to pYece jen pohodlnjaí, nechat za sebe pracovat Roboty. [Helena vstane] A Yeknte, kdyby nkdo rázem zastavil výrobu Roboto - Dr. Gall: [vstane] Hm, to by byla pro lidi straaná rána. Helena: Pro  rána? Dr. Gall: Proto~e by se musili vrátit tam, kde bývali. Leda~e by - Helena: Xeknte. Dr. Gall: Leda~e by bylo u~ na návrat pozd. Helena: [u kvtin Hallemeierových] Galle, jsou tyhle kvtiny také hluché? Dr. Gall: [prohlí~í je] Ovaem, jsou to kvty neplodné. Rozumíte, jsou kulturní, umle rychlené - Helena: Ubohé hluché kvty! Dr. Gall: Jsou zato pYekrásné. Helena: [podává mu ruku] Dkuju vám, Galle; vy jste mne tak pou il! Dr. Gall: [líbá jí ruku] To znamená, ~e mne propouatíte. Helena: Ano. Na shledanou. [Gall odejde.] Helena: [sama] Hluchý kvt.. , hluchý kvt... [náhle rozhodnuta] Náno! [otevYe dveYe vlevo] Náno, poj sem! Rozdlej tady v krbu oheH! Rrrychle! [Hlas Nány] No hned! No hnedle! Helena: [pYechází roz ilena po pokoji] Leda~e by u~ bylo na návrat pozd... Ne! Leda~e by .. Ne, to j e hrozné! Bo~e, co mám dlat? - - [zastaví se u kvten] Hluché kvty, mám? [otrhává lístky a aeptá] - Ach, moj bo~e, tedy ano! [b~í vlevo] [Pauza] Nána: [vyjde z tapetových dveYí s náru ím polínek] Najednou topit! Te v lét! - U~ je zas pry , to tYeatidlo? Klekne ke krbu a rozdlává oheH. V lét topit! Ta má nápady! Jako by u~ nebyla deset let vdaná! - - Nu tak hoY, hoY! [dívá se do ohn] - Dye vona je jako malý dít! [Pauza] Kouska rozumu nemá! Te v lét topit. [pYikládá] Jako malý dít! [Pauza] Helena: [vrací se zleva s náru í plnou ze~loutlých popsaných papíro] HoYí to, Náno? Puse já musím - tohle vaechno spálit. - [klekne ke krbu] Nána: [vstane] Co je to? Helena: Staré papíry, hrrozn staré. Náno, mám to spálit? Nána: Není to k ni emu? Helena: K ni emu dobrému. Nána: No tak to spalte! Helena: [hodí první list do ohn] Co bys Yíkala, Náno... kdyby to byly peníze. Ohrromné peníze. Nána: Xekla bych - Spalte to. Moc velký peníze sou apatný pes. Helena: [pálí dalaí list] A kdyby to byl njaký vynález, ten nejvtaí vynález na svt - Nána: Xekla bych Spalte to! Vaechny vymyalenosti jsou proti Pánu Bohu. To je samý rouhání, chtít po Nm zlepaovat svt. Helena: [ustavi n pálí] A povz, Náno, kdybych spálila - Nána: Jezus, nespalte se! Helena: Podívej se, jak se ty listy kroutí! Jako by ~ivé byly. Jako by o~ivly. Oh, Náno, to je hrrozné! Nána: Puste, já to spálím. Helena: Ne, ne, já musím sama. [vrhá poslední list do ohn] Vaechno musí shoYet! - Podívej se, ty plameny! Jsou jako ruce, jako jazyky, jako postavy - [tlu e pohrabá em do ohn] Oh, lehnte! Lehnte! Nána: U~ je po tom.. Helena: [vstane ustrnulá] Náno! Nána: Je~íai Kriste, co ste to spálila! Helena: Co jsem provedla! Nána: Bo~e na nebi! Co to bylo? Helena: Jdi, jdi, nech mne! Slyaía? Páni jdou. Nána: Pro ~ivýho boha, Heleno! [odchází tapetovými dveYmi] Helena: Co tomu Yeknou! Domin: [otvírá vlevo dveYe] Jen dál, hoai. Pojte gratulovat. [Vejde Hallemeier, Gall, Alquist, vaichni v redingotech s vysokými Yády en miniature a na stuhách. Za nimi Domin.] Hallemeier: [hlaholí] Paní Heleno, já, to jest my vaichni - Dr. Gall: - jménem Rossumových závodo - Hallemeier: - blahopYejeme k vaaemu velikému dni. Helena: [podává jim ruce] Já vám tolik dkuju! Kde je Fabry a Busman? Domin: `li do pYístavu. Heleno, dnes je aeastný den. Hallemeier: Den jako poup, den jako svátek, den jako pkná holka. Mládenci, takový den zapít. Helena: Whisky? Dr. Gall: TYeba vitriol. Helena: Se sodovkou? Hallemeier: Hrome, bume stYídmí. Bez sodovky. Alquist: Ne, já dkuju. Domin: Co se tu pálilo? Helena: Staré papíry. [odchází vlevo] Domin: Hoai, máme jí o tom Yíci? Dr. Gall: To se rozumí! V~dye u~ je po vaem. Hallemeier: [popadne Domina a Galla kolem krku] Hahahaha! Mládenci, to jsem rád! [To í se s nimi dokole ka a spustí basem] U~ je po ní! U~ je po ní! Dr. Gall: [baryton] U~ je po ní! Domin: [tenor] U~ je po ní! Hallemeier: U~ nás nikdy nedohoní Helena: [s lahví a sklenicemi ve dveYích] Kdo vás nedohoní? Co máte? Hallemeier: Máme radost. Máme vás. Máme vaechno. Kruci turci, zrovna je tomu deset let, co jste pYijela. Dr. Gall: A na chlup po deseti letech Hallemeier: - k nám zase pluje lo. Pro e~ - [vyprázdní sklenici] Brrr haha, to je silné jako radost. Dr. Gall: Madame, na vaae zdrav